Tak to má zlatý pár z Tokia za sebou. Katka s Bárou prvenství na olympiádě neobhájí. Po porážce s hráčkami z nejmenované země v turnaji deblistek končí mezi osmi.  Škoda koncovky druhého setu, kdy se obě naše tenistky nevyvarovali několika zbytečných chyb. Zvláště „minely“ u sítě je stály prodloužení bitvy do super tie breaku. Napětí bylo v té době obrovské. Zdálo se mi, že spíše v hledišti a u obrazovek televizorů než na straně naší dvojice.  Jednak si to užívaly a za druhé, stále se navzájem podporovaly. Ono totiž to ani jinak nejde. V momentě, kdy by jedna ze slečen jenom náznakem upozornila na chybu své kolegyně, v tu chvíli by se vše zbortilo a viděli bychom pouze rychlý konec.

Realita je opačná, a krutá

Já o tom zde píšu jako o samozřejmé věci. A spousta čtenářů se mnou jistě také souhlasí. Ale v praxi jsem mnohokráte zažil, že v mládežnických kategoriích tomu tak zdaleka není. A to, že se to týká dětí, je mnohem horší chyba než u dospělých. Tahle záležitost není k vidění jen u nás, ale i v zahraničí. Běžně můžete být svědky scény, kdy rozzuřený tatínek hlasitě komentuje chyby své ratolesti. Jemnější forma nezvládnutí vlastních emocí ze strany rodiče se projevuje odchodem otce či matky od kurtu. S polohlasitým komentářem, nejčastěji zády ke kurtu, je popsán stav „hlavy“ rodiny (v případě maminky bych použil výraz „krk“) a plán vývoje vztahu rodič – dítě. Je zde ale zádrhel v tom, že když potomek již tyto scény zná, ještě víc propadne bezmoci a pocitu osamocení. 

Nevadí!

Prostě tohle je špatně! Ať první nebo druhý příklad. Či případně spousty jiných, které zde nebudu popisovat. Ale zasvěcení si jistě tyto scénky vybaví. Kolikrát přemýšlím, co tím mladí tenisté myslí? Když křečovitě po prohrané výměně směrem k soupeři či vlastnímu doprovodu vykřiknou „nevadí“. Taky jsem již zažil, když jeden tatík své dcerce na tento povyk velice nahlas odpověděl. Ale vadí, ty k****! Jak to potom asi může dopadnout? Zvlášť, když popsaný výstup měl dohru ještě v klubovně. Maminka  se snažila situaci zachránit a upozornit manžela na docela dobrý výkon holčičky během turnaje. Odpověď?  Prosím tě, nech toho, máš uvařeno? Já mám hlad jako…

Prostě, takto to asi nepůjde, možná jsou v historii světlé výjimky, o kterých jste slyšeli, ale většinou to končí znechucením dítěte a mnohdy i rozpadem rodiny.

________________________________________________________________________________________________________________

Jiří Knížek