Proč jsem nikdy nefandil podle národnosti (a dnes jsem za to rád)
Ač Slávista a tedy vyznavač červeno-bílé, ve které bojují také hokejisté mých Pardubic ve finále letošního play-off proti Brnu, tak odmalička jsem fandil rudým vozům z Maranella. Ano, přesně tak, mojí oblíbenou značkou automobilů je Ferrari, které jsem již od mládí sledoval (a nikdy nevlastnil) s otevřenými ústy hlavně během přenosů komunistické Československé televize z okruhů Formule 1. A nezměnilo se to ani po pádu železné opony, tedy s nástupem velkého množství sportovních přenosů i díky vstupu soukromých komerčních televizních společností, které nám předkládaly různé způsoby přenosů, jejichž součástí byli i spolukomentátoři, často lidé pohybující se v blízkosti či přímo v epicentru daného sportovního prostředí.

Jednou ze zmíněných TV společností byla i TV Nova, která během přenosů z okruhů F1 využívala spolupráci s Romanem Turkem, který se u české sportovní veřejnosti prezentoval jako odborník z britské stáje McLaren. A protože to byl jeden z mála Čechů v kolotoči nejprestižnější motoristické disciplíny, bylo nám všem skoro doporučováno ztotožnit se s touto stájí a fandit jejím jezdcům. Jenže já jsem se zvyklat nenechal a stále jsem držel palce a i pěsti, které přinášejí štěstí vozům se vzpínajícím se černým koněm. Jak já jsem dneska rád, že nemusím být jakýmkoliv způsobem spojován se jménem dnes již europoslance a čestného předsedy politického uskupení Motoristé sobě.
Tak bych chtěl upozornit na jeden fakt. Že bychom se neměli nechat zlákat mediálními postrky založenými na národnostní příslušnosti a myslet si, že když to je Čech, a média nám budou na základě něčí objednávky cpát jeho velikost, tak ne vždy to musí být ta top trefa. Viz třeba poslední výroky Richarda Gasqueta.
Jiří Knížek
21. dubna 2025