Když se dnes řekne „tenisový talent“, většina lidí si představí dítě, které tráví hodiny na kurtu, má osobního trenéra a objíždí turnaje po celé republice. Ale není to trochu brzy? A neztrácíme tím něco cenného? Přesně tak. Ztrácíme všestrannost – a s ní i přirozenou radost z pohybu, hravost a široké sportovní základy, které formovaly většinu našich sportovních legend.

Před pár desítkami let byl svět sportu jiný. Děti běhaly venku, lezly po stromech, v zimě hrály hokej na rybníku, v létě kopaly do míče. Lyžovalo se, plavalo, hrály se vybíjené, skákalo se přes potok. Sport byl součástí každodenního života a až časem se vyprofiloval hlavní směr. Tehdejší děti získávaly pestré pohybové dovednosti naprosto přirozeně a bez tlaku. A právě díky tomu se z mnoha z nich stali výjimeční sportovci.

Stačí se podívat na příběhy těch největších. Ivan Lendl kromě tenisu vynikal v plavání a basketbalu. Hana Mandlíková si vybudovala rychlost a výbušnost díky atletice a míčovým hrám. Věra Čáslavská kromě gymnastiky lyžovala a plavala, což jí dalo fenomenální tělesnou kontrolu. Jaroslav Drobný je v tomto ohledu naprostou legendou. Vynikal v hokeji i tenisu – vyhrál jak MS v hokej, tak Wimbledon a French Open – byť v dresu Egypta. A Jaromír Jágr, i když hokejista, měl tenis jako oblíbený letní sport – právě tenis mu pomohl v rozvoji koordinace a pohybu. Tito sportovci se nejdřív stali všestrannými atlety a teprve potom specialisty.

Proč na tom tolik záleží? Protože dítě, které si projde více sporty, má lepší koordinaci, cit pro pohyb a rovnováhu. Rozvíjí různé svalové skupiny, čímž se přirozeně chrání před jednostranným přetížením a zraněními. Získává přirozenou obratnost, rychlost a adaptabilitu. A hlavně: neztratí radost z pohybu, což je klíčové pro dlouhodobou motivaci.

Dnes je často kladen důraz na rychlé výsledky. Specializace v osmi nebo deseti letech slibuje krátkodobé úspěchy, ale málokdo si uvědomuje, že tělo ani psychika dítěte na takovou zátěž nejsou připravené. Těch příkladů najdeme spoustu. Donald Young, Laura Robson nebo Mirjana Lučić-Baroni. Ti všichni, šampióni v ranném věku svůj potenciál nikdy nedokázali naplno využít. Právě kvůli velmi brzkému úspěchu. Dlouhodobě vítězí ti, kteří budují pevné základy a respektují přirozený vývoj. Ti, kteří sportují s radostí, pestře a postupně. Ti, kteří si nezadusí vášeň pro hru ve snaze o brzké vítězství.

Pokud máte doma malého tenistu nebo tenistku, zkuste se na chvíli zastavit a zamyslet se. Umí vaše dítě šplhat, běhat, skákat, plavat? Má rádo i jiné sporty než tenis? Dokáže si sport užívat, i když nevyhraje? Pokud ano, jste na správné cestě. Pokud ne, možná je právě teď čas rozšířit jeho sportovní obzory, dopřát mu pestrost a nechat ho všechno znovu objevit.

(Nejen) tenis je nádherná cesta. Ale je to maraton, ne sprint. Ti nejlepší nejsou vždy ti, kteří vyhrávají v 9 letech, ale ti, kteří si sport uchovají jako součást života i v dospívání. V LOBu věříme, že skutečný talent dozrává pomalu – ale o to pevnější má kořeny. A právě tyto kořeny pomáhají vyrůst šampionům.

---

-tk-

29. dubna 2025