V kontextu právě probíhajícího Á-čkového dorosteneckého turnaje se mi při pohledu na některé juniory, které znám od jejich  7 – 8 let , vybavila jedna taková scénka. Týkala se jednoho z účastníku zmíněného turnaje a krásně vykresluje nastavení mnohých rodičů začínajících tenistů. Onehdy se u nás hrálo B-čko mladších žáků s účastí 48 playerů. Takže nasazení nehráli předkola a čekali na postupivší z 1. kola. A jeden takový nasazený hráč měl nástup NB 13:00 a představte si, že když jsem mu lehce po jedné zavolal, kde je, tak mi odpověděl do, že do dvaceti minut jsou u nás.

To bylo i na mne moc a ihned jsem mu oznámil, že vzhledem k tomu, že máme volné kurty a jeho soupeř čeká, tak že bohužel již nemusí jezdit. Smutné na celé té záležitosti bylo i to, že tento hráč byl hráčem velkého klubu s těmi opravdu dobrými trenéry, kteří své řemeslo dělají dlouhá léta a určitě mu řekli, že by se měl i trošku třeba rozhýbat, než vyběhne na dvorec.

Ale to není ta pointa tohoto vyprávění. Ona totiž za mnou přišla maminka jednoho ze zúčastněných a říkala mi, že jsem udělal velkou chybu, tou skrečí. Zprvu jsem si myslel, že jde o jakousi výhružku za to, co jsem si dovolil k hráčovi jednoho z top klubů. Tak jsem ji chtěl něco peprného odpovědět, ale její následující slova mě úplně šokovala. Že prý nejde o vyhrožování, ale celé mé konání prý vypovídá o mé taktické nevyzrálosti vzhledem k tomu, že díky tomu hráč, který přešel přes toho nejmenovaného nasazeného, získá velký počet bodů, které „naši“ kluci již nemusí za celou sezonu dohonit a klesnou na žebříčku.

Takže jsem se tehdy jenom otočil a bez další komunikace raději odešel. A právě při dnešním sledování frmolu na kurtech se mi opět potvrdilo, že ti, kteří hledají jenom nějaké kličky a bojí se konfrontace, která vám ukazuje skutečný stav věcí, tak ti opravdu neuspějí.

---

Jiří Knížek

30. dubna 2025