Tak poslední mistráky máme za sebou a ze všech to napětí může spadnout. Z hráčů, rodičů, trenérů. V neposlední řadě hlavně z vedoucích pracovníků jednotlivých klubů, kteří měli na starosti pořádání víkendových akcí tenisových družstev. A většinou po tom posledním utkání si často lidé spolu sednou, nálada se uvolní i s vidinou brzké dovolené, po které většinou začne kolotoč účastí na turnajích, který se protáhne nejednou až do konce prázdnin, mnohdy do posledního zářijového víkendu.

Jak tak mluvíte a posloucháte, častokrát zaslechnete i dialog od vedlejšího stolu. Samozřejmě vím, že je neslušné poslouchat cizí rozhovory, ale vzhledem k tomu, že se jednalo o osobu, kterou znám, tak jsem tak trochu nastražil uši. V podstatě ten jeden z tenisových trenérů říká, že to je hezké, jakou výkonnost svěřenec má. Jenže vzhledem k tomu, že to rodiče stojí 80 tisíc měsíčně, tak že si myslí, že to neodpovídá postavení na žebříčku a ani ten herní projev není takový, jaký by očekával. Tato část rozhovoru mě ani tak nepřekvapila. Protože to samé si o poměru cena/výkon v tomto případě myslím také. Ale trochu mě šokovala odpověď v tom duchu, že prý to rodiče směřují do USA na univerzitu. A protože si také myslím, že každý je strůjcem svého štěstí, tak jsem si jen uvědomil, že si můžete myslet, že některé dospělé znáte. Ale když se k vám dostanou takové informace, tak si jenom uvědomíte, že opak je pravdou.

Pravdou také je jedno moudro mého kámoše z oblasti podnikání, který říká, že každé zboží má svého kupce. Když máte dobrý promo plán a svůj produkt dobře odprezentujete, tak vaše služba je také zboží, které prodáváte. Většinou je ale důležité si uvědomit na koho svoji reklamu cílíte. Je jasné, že bavlněné tričko nebo boty na jednu letní sezonu nejsou tak objemná finanční investice, takže úroveň rozlišovacích schopností prudce klesá s výší či v tomto případě s níží ceny za jednotku. Ale očekával bych úplně jinou reakci v momentě, kdy máte za tréninky za rok zaplatit skoro milion a potom se dozvíte, že vám prodávající (v tomto případě trenér vašeho dítěte) vysvětlí, že váš potomek bude mít na to, co jiní jedinci zvládnou v rámci klubového tréninku třikrát do týdne.

V tuto chvíli již nejde o logické uvažování, ale spíše o setrvání v jakési spirále, ze které vám vaše sociální vazby mnohdy nedovolí vystoupit a tak to tam stále posíláte, až problém sám vyhnije právě tím útěkem za velkou louži. Zvláštní je, že mi tato situace velice připomíná blázinec kolem přijímaček na víceletá gymnázia, kdy je pomalu společenskou nutností, aby jste dítě měli zapsané na střední škole, která je prostě in.  Všimli jste si kolik lidí se na tom pakuje? Kolik je přípravných kurzů, které vám tvrdí, že vás na ty přijímačky připraví a že se nemáte čeho bát, protože máte dva pokusy? A potom se takového absolventa zničujícího předpřijímačkového martiria zeptáte, kolik běželo po poli zajíců, když běžel jeden za druhým a …velice často, spíše vždycky, na první pokus neslyšíte správnou odpověď. A tak se to zkusí podruhé, potřetí a někdy ani čtvrtý pokus nestačí!

---

Jiří Knížek

22. června 2025