V roce 1982 mi jeden francouzský tenista dovezl do Hradce Králové dvě rakety Pro Kennex Blue Ace, které byly vyrobené z jakési dřevěné překližky a měly povrchovou úpravu ve formě grafitovo-kevlarové vrstvy. Musím se přiznat, že jsem se do těchto raket doslova zamiloval a opatroval je jako oko v hlavě – zvlášť když nástup značky Pro Kennex na československý trh měl teprve přijít až koncem 80. let. Byl jsem takovou malou vlaštovkou na tenisové mapě tehdejšího Československa.

Jenže každý ví, že i tenisová raketa je spotřební zboží a její životnost je omezená. A tak jednou přišel čas, kdy jsem se musel poohlédnout po novém materiálu. V době budování rozvinuté socialistické společnosti to ovšem nebylo jako dnes, kdy si můžete vyzkoušet několik modelů napříč nabídkou mnoha značek. Člověk bral to, co bylo k mání. A tak mi rukama prošly rakety značek Adidas, Puma, Donnay, Rossignol, Fischer a nakonec i české Artisky.

Zvláštní bylo, že mě nejvíc zaujaly rakety od Fischera. Sice neměly dnes běžné rozdvojení krčku, ale jejich hlava měla tvar podobný dnešním raketám Yonex, se kterými jsem se tehdy jako hráč prakticky nesetkal. A protože všechno souvisí se vším, když jsem v roce 2001 přišel do Bohnic, náhodou jsem zjistil, že nedaleko od našeho areálu sídlí společnost Sport Lubas – zástupce značky Yonex pro Česko. Hned jak jsem tuto informaci dostal, vyrazil jsem si některé rámy vyzkoušet – a bylo rozhodnuto. Prostě jsem cítil, že tohle je ta správná značka, se kterou chci hrát a navíc i spolupracovat.

Všichni víte, že začátky v každé činnosti jsou těžké. A nebylo tomu jinak ani v našem případě, kdy jsme se rozhodli vybudovat ze zpustlého sportoviště tenisový areál. Docela se nám to dařilo a měli jsme opravdovou radost z každého pokroku. Ať už šlo o založení školičky, následné přihlášení prvních družstev do soutěží PTS v kategoriích dospělých, mladšího žactva i tehdejších přípravek – prostě jsme šli krok za krokem vpřed.

A protože žijeme v Česku, kde se úspěch často neodpouští, vždy se našel někdo, kdo měl potřebu vás zpochybnit. Jedním z argumentů tehdy bylo i to, že prodáváme Yonexy – prý jsou to rakety pro „kopáče“ a že s nimi nikdo pořádný nehraje. Kritizovali nás hlavně ti, kteří si nevidí ani na špičku nosu, a kvůli tomu přehlédli hráče jako Rios, Navrátilová, Hingis, Hewitt a další, kteří s touto japonskou značkou hráli. Mě to ale nikdy ani nezviklalo, natož aby mě to odradilo. Značce Yonex jsem věřil – a můžu vám říct, že dnes je to pro mě pohlazení po duši, když vidím, kolik špičkových hráčů s ní hraje. A není jich málo. Navíc nejde o žádné „tuctové“ tenisty, ale o vítěze Grand Slamů a nastupující hvězdy budoucnosti.

Říkám si, že je to vlastně dost podobné jako s Pro Kennex – ty byly svého času také hodně rozšířené, ale u těch úplně nejlepších se neprosadily. Jenže Japonci to mají nastavené jinak. A tak doufám, že si Yonex místo mezi špičkovými značkami udrží, nebo ještě posílí. A že nám jejich kvalitní rámy budou náš oblíbený sport zpříjemňovat ještě hodně dlouho.

---

Jiří Knížek

24. června 2025