Dnes odpoledne jsem přišel do našeho areálu a první co mě upoutalo, byli dva neznámí mladíci ve věku zhruba 25 let, kteří hráli tenis na dvorci číslo 10. Všichni fanoušci kopané vědí, že číslo 10 je posvátné a nosí ho v převážné většině hráč, který má ve svém týmu výsadní postavení pro svůj přehled a techniku. Tak tito dva rekreanti měli pouze to jedno. A to byl přehled. Oni totiž míče dokázali dostávat na druhou stranu sítě až komickým způsobem. Ale dokázali to třeba 8x a to dokonce v několika případech. Povedli se jim některé „výměny“, které sestávaly i z více než deseti úderů. Tak to byl ten přehled, protože ta technika, to opravdu nemělo nic společného snad ani s fyzikou! Ale zvládali to a náramně se u toho bavili.

Protože se chýlila jejich doba pronájmu kurtu ke konci a oni stále setrvávali v „nekonečných“ výměnách, rozhodl jsem se je jít upozornit na to, že mají končit a zamést dvorec. Jeden z nich mě uzemnil svojí reakcí na slova o zametení. S údivem se mě zeptal, zda se to musí a zda to nestačí až večer. Tak to jsem začal tušit, že jejich dnešní návštěva tenisového areálu bude zřejmě úplně první v životě a chtěl jsem něco říci, ale při pohledu na to, jak se chopili košťat a začali zametat, jsem již nic neříkal a pouze potlačoval smích.

Oni kluci byli, nebo spíše jsou, pracovití a když něco dělají, tak to dělají s nadšením a dokonale. Ale ta technika. Každý držel koště jinak a ubezpečuju vás, že takový způsob jste neviděli ani jeden z vás čtenářů. V tu chvíli jsem pochopil, proč při tom tenisu vypadali tak…nepřirozeně spíše až komicky. Oni si totiž ten tenis přišli užít a pobavit se při tom. A vůbec jim nevadilo, že by se na ně někdo díval. Prostě byli bez jakýchkoliv zábran a byli přirození. Dokonce jsem si v jednu chvíli myslel, že četli knihu od Brada Gilberta „Vyhraj (třeba i) hnusně“.

A potom jsem se otočil a odhalil jsem, proč jim to tak náramně šlo. Oni totiž hráli s míčky na baby tenis. Prostě na kurtě byl koš jednoho z trenérů a jim se ty míče zdáli mnohem zachovalejší než ty, které si přineli. Tak si je trochu „na drzouna“ vzali a netušili, že udělali pro svůj pocit z tenisu asi to nejlepší, co mohli. Věřte, že pro ten zážitek, který jsem měl ze sledování jejich spokojenosti, jsem se na ně nemohl ani zlobit. Ovšem nebyli to žádní nevychovaní  asociálové a hned pochopili, že to jejich chování nebylo asi úplně nej. A tak se hned začali omlouvat, že jsou na tenise opravdu poprvé a že ani nevěděli, jak se o kurt mají starat. Ale že možnou škodu samozřejmě doplatí v rámci platby za dvorec.

To jsem kategoricky odmítl a naopak je ubezpečil, že takové návštěvníky, jako jsou oni dva, v areálu rádi opět uvítáme. Fakt jsem z nich měl takový ten dobrý pocit, kdy ani nevíte, jak se to stalo, že se vám zlepší nálada. A nakonec jsem na to přišel. V klubovně jsem se podíval na kalendář a uviděl jsem, že přesně za 6 měsíců budou Vánoce! A na ty se taky všichni těšíme!

---

Jiří Knížek

24. června 2025