Se Sovětským svazem na věčné časy, Sovětský svaz mírová hráz, Volte kandidáta národní fronty a další podobná hesla. Ta provázela náš život za našeho mládí v 70. a 80.  letech minulého století. Ano, byla to doba budování rozvinuté socialistické společnosti, která důrazně lpěla na plnění pětiletých plánů. Mnozí ze starších čtenářů si jistě vzpomenou na termín Pětiletka. A že jsme jich v komunistickém Československu měli. A také víme, jak to všechno dopadlo.  Pamatujete si ještě, že tenisová raketa zahraniční značky byla za jednotnou cenu 3 200 korun, což byl tehdy průměrný měsíční plat? A přesto po turnajích jezdilo nepřeberné množství mladých hráčů, kteří měli dvě a někdy až 4 „plácačky“.  Prostě si lidé „utrhli“ od úst a dětem kvalitní materiál ze západu pořídili. Kolikrát se děti na turnaj ani nedostaly, protože bylo prostě plno. A nebyla to pouze otázka zimních turnajů. Ty byly doslova vzácností.

Pokud se někde objevil turnaj, kde pořadatel avizoval, že za umístění bude rozdávat reklamní igelitové tašky s logem jakékoliv západní firmy, třeba i výrobce šicích strojů, hned se to rozkřiklo a bylo otázkou umění rodičů vás tam dostat. Ono něco podobného proběhlo i v roce 2013 u nás na Lobu, kdy jsme pořádali turnaj B mladších žáků pod názvem MetLife Cup a v rozpise jsme uvedli, že hráči budou hrát o poukázky na sportovní zboží v hodnotě 30 000 korun. I tenkrát se strhla mela a dokonce bylo více než 100 přihlášených, z kterých jsme mohli uspokojit pouze 64. Již jsem se o této akcičce několikrát zmínil, ale pro osvěžení paměti připomenu, že ve finále Andy Paulson porazil Jirku Lehečku. 

A vidíte. Všechno se mění. Kluci si role v postavení na výsluní mezi svými vrstevníky vyměnili. Není to jediná změna. V dnešní době je běžné, že z mnoha stran, myslím tím politických, slyšíme jak jsme na tom špatně. Jak lidé trpí nouzí a jak si pomalu nemůžou dovolit ani základní životní potřeby. Na druhou stranu se ale dočítáme za statistik, že naše ekonomika je jedna z nejzdravějších na světě. Turnaje sice nepraskají ve švech, protože lidé využívají možnost volně cestovat do zahraničí bez škemrání u závodního výboru ROH o povolení na výjezdní doložku. Tím pádem je mnohem více možností využití času prázdnin a ne se jenom honit za tenisákem a body. Určitě si nikdo z nás (tedy doufám) nepřeje návrat rudých bratrů do vedení naší země a tím dobu dlouhodobého plánování, které vedlo spíše ke zkreslování stavu společnosti a ekonomických výsledků. Ale přeci jenom si myslím, že by tenisté výkonnostní úrovně měli více plánovat svoji aktivitu dopředu a ne pouze na poslední chvíli.

Ono je sice pravda, že vždy nějaký turnaj proběhne a že to je otázkou třeba rozhodnutí výboru konkrétního tenisového oddílu. Ale ono čekat do posledních dní, zda se někdo vůbec přihlásí či ne, a že hádka s manželkou o zkažený víkend byla zbytečná, může celkovou atmosféru mezi pořadateli zcela ochladit a nakonec se můžeme dostat do stavu, že turnaje budou pořádat pouze minimálně. Ani bych se tomu nedivil. Sám jsem totiž na rozhraní rozhodnutí, zda do budoucna pořádat či ne turnaj C žen s dotací 80 000 korun, která je vyšší než u jakéhokoliv A-čka a směle konkuruje MR jednotlivců. Je sice pravda, že termínově koliduje s turnajem nejvyšší kategorie, ale v podstatě to je turnaj určený těm v druhém či třetím sledu. A představte si, že do dnešního dne, tedy jedem měsíc před zahájením, je pouze jedna přihlášená.

Ale na druhou stranu to je možná dobře, možná to svědčí o tom, že taková částka již pro dnešní mladé tenistky není zajímavá. Že naše společnost je na tom opravdu dobře a to mě nakonec těší ze všeho nejvíc.

---

Jiří Knížek

11. července 2025