Když nevíš co s balonem nebo pukem, tak vystřel! Určitě jste již někdy slyšeli tuto poučku, kterou trenéři kolektivních sportů vtloukají do hlav svých mladých svěřenců od malička. Potom je zcela běžné, že při sledování takového zápasu velice často uslyšíte pokyny vystřel, levá (nebo pravá, to je nastejno), záda, přeruš atd. Prostě spousta pokynů na které se mladí sportovci učí reagovat již od svých prvních krůčků po vybraném sportovišti.

Ale tenis? Tam je podle pravidel stále zakázáno koučovat. Toto pravidlo se ale pomaloučku odbourává. Takže dnes je již na mnoha turnajích zcela běžné, že hráči mohou dostávat instrukce pokud jsou trenér a hráč na shodné straně dvorce a přitom míč není ve hře. To znamená, že je to něco, jako když hráč hokeje dostává instrukce na střídačce nebo fotbalista při osvěžení podél postranní čáry nebo při vhazování autu. Ale i po vhození míče na vás trenér nebo jeho asistent může klidně zařvat nějaký povel. A protože víme, že tenis je hrou gentlemanů a tichého prostředí, pokud ho ovšem nenarušují svými hekavými zvuky někteří jedinci, tak z logiky věci vyplývá, že toto pravidla povolovat určitě nebudou. A tak i když hráčovi můžete nějakým způsobem mezi výměnami dát jakoukoliv radu, tak v té samotné fázi sportovního výkonu se musí spoléhat pouze na sebe. Na svoji techniku, taktiku a hlavně psychiku, která zvláště v tenise hraje velice důležitou roli.

 A jak všichni dobře víte: když se daří a padá vám to tam, tak to se to potom hraje. To skoro ani „není“ umění vyhrávat. Ale co když to nejde? To je právě ten kumšt. Vyhrát. Když ale podlehnete heslu z úvodu článku, tak to určitě nedopadne. To se potom jenom vystřílíte, soupeř má fiftýny zdarma a skóre pěkně rychle narůstá v jeho prospěch. A vám nezbyde, než mu jít pěkně s pokorou pod k síti ruku. To ten fotbalista, ten si nechá podat balon, který skončil pouze vedle branky v autu. Hlavně že soupeřící tým nešel do brejku. Je tedy jasné, že mladí tenisté se musí již od malička učit sebeovládání a kontrole, aby nepropadali beznaději nebo poraženeckým náladám, které vedou k nesmyslným úderům během výměn. A také proto je nutné, naučit hráče nejenom vyhrávat, ale také prohrávat a přijímat i negativní vývoj skóre v klidu a s rozmyslem. Protože, když se v mládí nenaučíš prohrávat, tak se porážky budeš bát celý život. A to každého hráče omezuje v podávání svých nejlepších výkonů v těch nejtěžších zápasech.

---

Jiří Knížek

10. srpna 2025