No tak, řekněme, paní Zagorová, je to milá holka…jistě si spousta z vás vzpomene na „fantastický“ projev Milouše Jakeše na Červeném hrádku v roce 1989, kdy se snažil přesvědčit obyvatele ČSSR o tom, že práce KSČ je v jejich prospěch a používal k tomu dehonestující přirovnání svých oponentů. A  tento nezapomentelný výlev arogance, kdy docházejí argumenty, se mi vybavil včera ráno, když jsem si přečetl dopis předsedy ČTS o situaci kolem dotací známé jako Kaderkova kauza.  

Ne jenom já, ale velká většina členů českého tenisového hnutí si je vědoma, že situace, která nastala počátkem loňského roku po zatčení dua Kaderka – Flégl, není jednoduchá a musí vést ke změně ve vedení. Neboť jeden z největších a nejúspěšnějších sportovních svazů nemůže fungovat bez svého šéfa. V tu chvíli vstoupila do vývoje celé kauzy skupina kolem současného předsedy Kotrby, která nám na svých výjezdních agitkách slibovala, že společnost Agel je připravena dotovat český tenis částkou řádově 80 milionů korun, která je právě ta, jež chybí pro splacení závazků vůči finanční správě. 

Situace tehdy byla nastíněna triem Kotrba, Pála, Hynek tak, že jmenovaný sponzor nám tenistům vytrhne trn z paty. Ale musí mít určité záruky, že se peníze nerozkutálejí někam jinam. Jako jediný jsem na Valné hromadě vystoupil s tím, že rozumím tomu, aby někdo sponzorské peníze hlídal, ale nelíbil se mi způsob a rychlost, jakým byla provedena změna. Ale dalších 117 účastníků z 120 to akceptovalo a byli v pohodě. Jenom jsem upozornil na to, abychom za 2 roky neřešili to, že došlo k zprivatizování svazu. 

Nemusím být geniální manažer nebo majitel investiční skupiny, abych si nedokázal spočítat, že když svaz loni obdržel 158 milionů na dotacích NSA , tedy 86 % rozpočtu ČTS, tak celý rozpočet je necelých 184 milionů. Potom mi tam chybí slíbených 80 mil., díky nimž skoro všichni delegáti zdvihli ruku. A nejsou to náhodou rovnocenné častky na obou stranách systému Má dáti – Dal? Skoro to vypadá jako kalkul, který měl „zdvihače rukou“ uchlácholit a přimět je k jejich tradiční nezodpovědné činnosti. A ani nejsem žádný naivka či snílek, který si myslí, že sport mládeže a výchova reprezentantů se dá uskutečnit pouze na základě privátních financí, i když existují výjimky, které například potvrdila letošní Pardubická juniorka, kdy podpora rodiny je tak velká, že je schopna při střízlivém přístupu ke kariéře dítěte dojít k úspěchu.

Ale vzhledem k faktu, že se kolem tenisu a sportu celkově motám již více jak 50 let, tak vím, že pokud budete s finančními prostředky šetřit a kontrolovat, zda nemizí v bezedné studnici kamarádských vztahů a výhodných přátelství, tak lze ušetřit velké peníze a ještě svoji výkonnost zefektivnit. To ale nedokážete tím, že v podstatě pouze převezmete moc, jedete dál se starými koňmi a přitáhnete si do maštale lidi ze svého okruhu. A potom se vysmíváte, že pokud si někdo myslí, že budou probíhat výběrka a audity, tak je opravdu naivní.  

A zde je na řadě kontrolní orgán, který v podstatě řídí opět osoba z blízkosti předsedy a ještě k tomu je celá komise doplněna dalším členem této vlivové skupiny.

Kde má tenisová veřejnost jistotu, že vedení, které je spojeno s mnohaletým přitakáváním exprezidentovi v osobě současného místopředsedy Hynka bude pracovat jako řádný hospodář?

Proč nikomu nechybí zápisy o výběrových řízeních?

Jak je možné živelné zařazování hráčů do středisek s popírání prakticky všech principů výběru talentů? 

Jak jsou kontrolována jednotlivá střediska a jejich ekonomická zodpovědnost, když šéftrenér svazu Stočes pronese veřejně větu o kamarádství všech se všemi?

Kdo vlasně sestavoval skupinu kontrolorů, aby byla zajištěna opravdová kontrola? 

A prorože nás JUDr. Kotrba přesvědčuje, že vše dělá v zájmu záchrany tenisu, tak by mělo být v jeho zájmu, aby si získal důvěru veřejnosti ve svoji práci.  Zatím zmíněný dopis vyznívá spíše jako postupná příprava českých tenistů na fakt, že se nemusí povést přesvědčit finanční správu o tom, že lze splatit zatím nepravomocně předepsané vratky a pokuty. A můj názor je, že když se bude úplně bezdůvodně mrhat penězi bez zodpovědného kontrolního mechanizmu, tak se opravdu může stát, že „na to“ nebude a zastavená Štvanice propadne. 

Spousta lidí se mě ptá, co s tím? A jsou toho názoru, že se stejně nic nezmění. Protože těm, kteří o něčem rozhodují, je to jedno a nechávají vedení dělat, co se mu zlíbí. Moje odpověď je taková, že pokud se na to vykašle každý z nás, tak to opravdu dopadne špatně. Ale podívejte se například na Slovensko, tam si také současné vedení země myslelo, že si může dovolit cokoliv.  A vidíte? Aktivitou ze strany veřejnosti a opozice bylo možné začít řešit zrušení velkého tendru ve zdravotnictví ve výši 2 miliard euro. Jistě jste si všichni všimli, že nejsem příznivec rudých bratrů, ale musím použít slova Michaila Gorbačova. Důvěřuj, ale prověřuj! A celou situaci musím ještě umocnit vtipem z filmu Válka Roseových, kdy Danny DeVito v roli rozvodového právníka Gavina D´Amata se zeptá svého klienta, zda ví, co to je? 500 advokátů na dně oceánu. A sám si také ihned odpoví. Nadějný začátek. 

---

Jiří Knížek

16. srpna 2025