Historie českého sportu je založena na odkazu sokolského hnutí, které založili Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner a jehož základem byla gymnastická cvičení. Jako každý normálně se vyvíjející žáček jsem samozřejmě do Sokola chodil také. Dvakrát týdně, v úterý a ve čtvrtek, vždy v podvečer jsem mířil do Sokolovny u nás v Bohdanči, kde jsme se věnovali takovým, pro nás přirozeným věcem, jako byly třeba různé kotouly. Dokonce i kotouly plavmo z pérového můstku přes gymnastický stůl. Byl to takový důkaz naší odvahy a šikovnosti, zda mezi kluky patříte nebo ne.

I v té době to bylo trošku odvážné cvičení, ke kterému se neodvážil hned každý člen naší skupiny. Nakonec to dávali všichni, díky dobrému vedení našich cvičitelů. Pamatuji se, jak někdy kolem roku 1973 byla do sokolovny zakoupena první trampolína, která posunula naši výzvu ještě dále, protože kdo nedal salto vpřed a následně vzad, tak ten jakoby nebyl. Představte si, že nás do toho nikdo nemusel nutit. Prostě jsme sami chtěli, aby nás to Franta Procházka, tak se jmenoval náš sokolský guru, naučil. Ačkoliv ten předtím nikdy na trampolíně neskákal. Ale dokázal to. I proto, že se nebál nějakého úrazu či jiných nepříjemností ze strany rodičů, kterým by se zdálo, že jsou jejich děti nějakým způsobem poškozovány nebo vystavovány nebezpečí.

Dnešní příspěvek píši na základě takového nevinného okamžiku, kdy jsem jednomu docela šikovnému klučíkovi v našem klubu řekl, aby vylezl na strom, který nám roste vedle klubovny. Jedná se o ořešák, který má první větve zhruba 80 cm nad zemí. Představte si, že to nedal. A nedal to ani jeden z jeho kamarádů, které si přivedl sebou, aby se podívali na průběh turnaje mužů. Dokonce jsem jim vysvětloval, jak se mají zavěsit do větví a pomoci nohou se zaháknout nad hlavou a vytáhnout se do koruny. Jejich odpověď byla, že to je velice nebezpečné. Tak jsem jim to v 65 letech s mírnou nadváhou a odoperovanou kyčlí a dvěma menisky předvedl názorně.

Když to viděli, tak připustili, že by to zase tak nebezpečné býti nemělo, ale vytáhnout se do koruny nedokázal ani jeden z nich. Oni by se možná dva až tři z nich na několikátý pokus nakonec nahoru dostali, ale všemu učinila přítrž babička dvou účastníků naší improvizované tréninkové jednotky, která je doslova vyhnala se slovy, zda se chtějí zabít. Byla to pro mě trošku sprcha, protože od dámy, která je ve srovnatelně stejném věku jako já, jsem to nečekal, ale ještě větší šok jsem utrpěl, když jsem se asi hodinu po tomto zážitku dozvěděl, že při studiu trenérství na  FTVS UK není náplní osnov gymnastika! Základ veškerého pohybu! 

Atletika a plavání zůstávají, ale cvičení, kde se musíte připravit na sklopku na náskočné hrazdě nebo vznosy ve visu na ribstolích, ta zmizela. Tak nevím, zda toto je ten správný trend, který by měl naše trenéry a také i učitele tělocviku dostatečně připravit na jejich zodpovědnou činnost výchovy zdatné mládeže. Protože když sami přirozeně nezvládáte nějakou aktivitu, tak ji těžko budete učit druhé, zvláště když se doba změnila a děti salto znají pouze z „kopaček“ na videu, ale ne z osobního kontaktu s takovou dovedností. Jo, a taky každý tělocvikář není Franta Procházka.

---

Jiří Knížek

29. září 2025