V průběhu letošních prázdnin jsem si našel čas a zajel se podívat na některé turnaje dorostu a žactva i mimo Prahu. Právě při jednom takovém výletu jsem potkal tatínka, který se mě ptal, co si myslím o výkonnostním zlepšení jeho potomka –  dorostence. Když ale nějakého dospívajícího muže nevidíte naživo skoro 10 měsíců, tak je jasné, že ve věku šestnácti nebo sedmnácti let se jeho fyzické parametry podstatně změní a jeho hra je mnohem tvrdší. Na druhou stranu ale hraje také proti starším soupeřům, kteří v mnoha případech nějakou tu svalovou hmotu přidali také. 

Když jsem se tedy zaměřil na vlastní hru z pohledu zvládnutí techniky jednotlivých úderů a vlastního pojetí hry, tak to zase moc velký posun nebyl. Jistota bekhendu v tvrdých výměnách nic moc a když došlo na úder přes ruku v pohybu, tak to byla spíše tragédie. Prostě nedokázal adekvátně reagovat na tvrdé hity soupeře, které představovaly úplně jiný tenis, než v jakém se pohyboval před rokem i díky tomu, že se letos bodově posunul a zmíněný turnaj byla kvalifikace Á-čka.

Co ale bylo z mého pohledu úplně špatně, byla fáze hry sledovaného mladého tenisty, kdy se dokázal ve výměně udržet a naopak získal mírnou převahu, která se často přeměnila ve zkrácení soupeřových úderů. V tu chvíli byl však úplně neškodný. Neuměl koncovku, ani forhendovou, natož bekhendovou. Takže místo sbírání fiftýnů se velice často dostával do defenzivy anebo protihráč na scoreboard díky nevynucené chybě. Když se náhodou povedlo v rámci útočného úderu dostat míč na druhou stranu a soupeř s vypětím všech sil nahrál na volej nebo na smeč, tak to byl skoro neřešitelný problém s koncovkou. Překvapilo mě, že hráč, který se jede pokusit vybojovat si místo na Á-čko, tak neumí bekhendovou smeč! Ale vážně. To, co jsem ve dvou případech viděl bylo doslova utrpení. Nezvládnutá taktika hry nad hlavou.

To jsem fakt nedal a od kurtu jsem odešel, abych se v příjemném prostředí klubové hospůdky svého kamaráda – tatínka zeptal, kolikrát týdně trénují a v jakém objemu. Potom, co jsem mu řekl, se dobře neposlouchalo.  Co mě ale na následné konverzaci šokovalo snad nejvíce bylo, že nedokázal odpovědět na otázku, v jakém objemu se věnují nedostatkům ve hře. Hlavně zmíněného využití územní převahy během výměny. On to totiž nevěděl a nevěděl to ani jeho trenér, kterému dost podrážděně zavolal. Prostě trenér nevěděl, jak vypadá hra svěřence ve vyrovnaném utkání a ani si nevedl žádnou statistiku přípravy, aby mohl adekvátně reagovat na problémy a následně při odstraňování nedostatků. A co trenéři vašich dětí. Vědí, kolik čeho odehráli a kde by mohla být chyba? A viděli vůbec vaše děti hrát na turnaji?

---

Jiří Knížek

30. 9. 2025