Úderem dnešní půlnoci se mají zobrazit žebříčky pro novou sezonu. Už to vidím, jak spousta rodičů sedí u počítače a nedočkavě čekají, až to „blikne“ a celoroční snažení se projeví na tolik očekávaném pořadí. Někdo bude nadšený z toho, jak se letošní sezona povedla, někdo naopak bude zklamaný. Ale všichni si budou moci prohlédnout jednotlivé zápisy, své a také svých soupeřů a kamarádů. Velice často se zainteresovaným oživí vzpomínky na jednotlivé turnaje a mistrovská utkání družstev. Někdo si vzpomene na výjimečné výkony, jiný zase na propadáky a prohry s hráči, o kterých si myslel, že s nimi nemůže prohrát. 

Velké množství hráčů, ale i jejich trenérů a rodičů se bude v následujících týdnech stránky  jednotlivých věkových kategorií neustále vracet a studovat je. Je to prakticky převtělení touhy být vidět, a to co nejlépe a nejvýše. Protože žádný systém není dokonalý, tak se vždy budou diskutovat jednotlivé nepřesnosti a absurdity tvorby pořadí. Prakticky to známe na každé úrovni, žebříček ATP a WTA nevyjímaje. Znám z osobní zkušenosti, jak některé maminky přepočítávaly výsledky soupeřů svých dětí. Jak se „hledaly“ různé chyby, které znehodnotily práci celého rodinného týmu. Ale v drtivé většině pořadí bylo správné a tak nezbylo než ranking akceptovat a přijímat předsevzetí, jak se do toho opřít ještě více a tvrději.

Já vím, že to je těžké a že zlepšení svého postavení se kolikrát hlavně u mladších věkových kategorií mění v pouhopouhé honění se za body. Ale ti rozumnější berou žebříček jako určitý ukazatel, zda patříte do určité výkonnostní skupiny a v podstatě se snaží využívat pořadí na žebříčku jako dobrý odrazový můstek při nasazení do jednotlivých turnajů. Ono totiž není žádnou zárukou, že když jste v mladších žácích jednička nebo trojka, tak že to znamená, že to samé postavení zaujmete i v dorostu. Důležitější je se zaměřit na herní projev a pracovat na tom, abyste v dorostu směřovali co nejvýše s cílem co nejefektivněji přejít do kategorie dospělých. 

Já jsem již napsal, žádný systém není dokonalý. Dokonalý není ani výběr a podpora talentů v rámci ČTS, o čemž nás letošní rok v mnoha případech přesvědčil. Ale důležité je, aby se hráč naučil překonávat překážky a bojovat se všemi nástrahami svého tenisového vývoje. Někdy to je sluníčko, jindy vítr. Často to můžou být i míče nebo naopak špatný pohled svého otce. Kolikrát se nehodí rušné prostředí tenisového areálu nebo chování rodičů soupeře. Dokonce to může být i špatná práce trenéra a nebo svízelná situace v rodině.

Ale vždy, i když se třeba setkáte s nepřejícími bafuňáři nebo prapodivnými nominacemi, tak vždy pracujte na sobě a na odstraňování svých nedostatků a při tom se na nic nevymlouvejte. Hleďte si svého postavení a svých výsledků, které mnohdy nedojdou až na samotný vrchol v podobě profesionální kariéry, ale mnohdy vás můžou nasměrovat na tu správnou životní dráhu. Takovou, že když si kdykoliv vzpomenete na to, co jste v životě zažili, tak si řeknete, že ten tenis je fakt krásný sport a že jste rádi, že jste s ním prožili mládí.

---

Jiří Knížek

7. října 2025