V pátek má svátek Jitka. To znamená, že od setmění začínají chodit čerti, kterých se bojí kolikrát i děti, o kterých si často můžete myslet, že už vědí, že to jsou přestrojení člóbrdičkové. Ale určitě víte, čeho se bojí rohatí. Kříže. A velké množství křížů, spíše takových malých křížků najdete také na struktuře povrchu Bergo. A víte, kdo se bojí Berga? Podle mě všichni ti, kteří se bojí podívat pravdě do očí. Tedy té tenisové pravdě, která říká, že správný hráč musí umět zahrát na všem. Ale když podléháte velice často vymyšleným báchorkám, které šíří hlavně ti, kdo na tomto rychlém povrchu neuspěli, tak máte na problém zaděláno. Hlavně tehdy, když se na turnaj hraný ne jenom na Bergu, ale na čemkoliv rychlém přihlásíte, ale do samotného termínu konání akce trénujete pouze na antuce nebo na jiném pomalém povrchu.

Rozumím tomu, že když vaše dítko trénuje i v zimě na špinavém oranžovém prášku s trenérem, který nikam jinam než do své oblíbené haly nezavítá, tak že je vcelku přirozené, že by nerad přišel o jistotu pravidelného příjemného finančního příjmu. Ono by se totiž ukázalo, že vašeho potomka prostě tenis na rychlém povrchu nenaučil. A proto velmi často tito trenéři používají vymyšlené povídačky o tom, že na tom Bergu se fakt nedá hrát. A mají pravdu, když do té doby nic jiného než ten nejpomalejší dvorec ke své činnosti nevyužili nebo spíše jim z jejich finančně-efektivního přístupu k výchově mladých tenistů to o dvě možná tři stovečky nevychází.

Potom tady máme ještě větší střelce, kteří se přihlásí na B-éčko na rychlém povrchu, ale celou dobu hrají na pomalém. Jejich strategie je vcelku jednoduchá až tragická. Prostě čekají na dobrý los do 1. kola a štěstí v případě postupu do druhého. Většinou se to ale odvíjí od jejich neustálých připomínek na nízký odskok, špatný pohyb a nevím co ještě jiného. Zvláštní je, že ti, kteří byli na rychlém povrchu úspěšní, tak po skončení své pouti turnajem říkají, že to zas tak hrozné není. Jenom si na to musíte zvyknout. A opět mají pravdu. Ale když zvyknout, tak ve vás musí být vypěstovány jisté instinkty, které dokáží na změnu podmínek zareagovat. A to nedocílíte hloupými výmluvami nebo odkazy na ještě hloupější komentáře těch, kteří jeli hrát tenisovou ruskou ruletu, ve které padli po prvním výstřelu.

Při organizování tenisových turnajů se setkávám velice často s rodiči, kteří si problematiku změny povrchu velice dobře uvědomují a také na ni dokáží reagovat třeba i tím, že volí vhodnou skladbu turnajů před tím, na kterém jim hodně záleží. Pouze mě zaráží, že v docela velké míře potkávám i takové rodiče, jejichž děti jsou z velkých klubů, ale lítají z turnaje na turnaj podle toho, kde se hraje o „velké“ body a nikdo z klubových trenérů jim třeba ani nevysvětlí základní věci. Potom si rodiče neuvědomují, že své dítě strkají do…no řekněme, že do jámy pekelné.

A je tu opět strach dětí, o kterých bychom si mohli myslet, že už něco na kurtech zažily a že vědí. Přitom by stačilo tak málo. Třeba začít přemýšlet.

---

Jiří Knížek

4. prosince 2025