Trenérsko – metodická komise nám vydala již 2. číslo metodických listů. V těch bychom měli nalézt, podle vydavatele, prakticky uchopitelný obsah, který může pomoci jak začínajícím trenérům, tak i zkušeným profesionálům. Již v prvním souvětí, které jsem skoro doslovně opsal z webu ČTS, mě zarazily dvě formulace. V prvé řadě je nutné se zamyslet nad slovním spojením „metodické listy“, kde slovo metodické je odvozeno od slova metoda, neboli česky návod nebo postup jak něco provést. A druhé slovní spojení, které mě zaujalo je „prakticky uchopitelný obsah“, neboli něco, co nám pomůže metodu zavádět do života tak, abychom ji v co nejširším sociálním záběru byli schopni používat.

Když si prohlédnete obě dvě první čísla Metodických listů, tak se dočtete o mnoha výzkumech a statistikách. K vidění a prostudování je velké množství tabulek a grafů. Ale mě tady chybí popis, uchopitelný návod, jak tedy aplikovat jednotlivé poznatky a výzkumy. Jak tedy trénovat mladé hráče a v jakém objemu? Vzhledem k tomu, že to má být i pro začínající trenéry, kteří nemají většinou moc velkou zkušenost a praxi, mi chybí popis jednotlivých cvičení. Jak jednotlivců, tak dvojic či skupinek. Chybí mi zde odkazy na způsob zatížení při nácviku úderů a jejich zdokonalování, chybí mi tu kartotéka cvičení pro nácvik a zdokonalování úderů. Zvláště v dnešní době, kdy se Facebook a Instagram jen hemží množstvím Reelů, které bývají velice často i zavádějící. Proč není v komisi člověk, který by se nad praktickou částí listů zamyslel?

Vždyť si to vemte. Přijdete kamkoliv a tam se stále dokola hrají krosy a lajny. Ale v jaké intenzitě a proč? Vysvětlil to někdo rodičům? Vždyť právě rodiče jsou hybnou silou mládežnického tenisu. Ti by měli dostávat informace o možnostech trénování, dávkování jednotlivých cvičení a  jejich intenzitě. Potom i rodiče si budou moci vybírat trenéry a volit si cestu, aby je někteří trenéři nezaváděli do slepých uliček. Prostě mi tady chybí popis té „české tenisové školy“. 

Musím se přiznat k jedné věci. Vždy když uvidím nadpis Metodické listy, tak si vzpomenu na Ivana Hlinku. Ti dříve narození, kteří si ještě pamatují zlaté hokejové Nagano, si určitě vzpomenou na trenérovu odpověď na otázku, jakým způsobem připravoval tým. Jeho odpověď neodbytnému reportérovi byla jednoduchá a odzbrojující. „Hele, já nejsem doktor přes kličku“. Prostě praktik, který věděl, jak co má klukům ukázat a z vlastní zkušenosti jim poradil, jak se mají zachovat v různých situacích. Potom nechápu, když máme státního trenéra a velké množství trenérů ve střediscích, které má tento trenér řídit, proč nemůže taková databáze praktických cvičení s popisem jednotlivých variant a odkazem na fyzické zatěžování, vzniknout. Ale o tom příště…

---

Jiří Knížek

27. prosince 2025