Chceme mistry světa do 12 let, nebo dospělé tenisty?
Jak jsem slíbil v jednom ze svých nedávných příspěvků, musím se ještě jednou vrátit k Metodickým listům, zveřejněným na konci minulého roku na webu ČTS. Vyjádřil jsem určité pochybnosti nad přínosem zveřejněných materiálů pro trenéry. A to z toho důvodu, že se nejedná o žádné návody k tréninkům a jejich obohacení. Je to pouze soubor tabulek a grafů, které si velké množství lidí zajímajících se o problematiku zatěžování a akceleraci výsledků v útlém věku mladého sportovce lehce najde v různých příručkách a encyklopediích.

Já opravdu postrádám seznam cvičení, která by mohli mladí a začínající trenéři využívat pro rozvoj pohybových schopností svých svěřenců v návaznosti na nácvik a zdokonalování vlastní techniky tenisových úderů. Prostě, aby dostali jakýsi soubor desítek možná stovek popisů trenérských tenisových praktik v takovém formátu, který jim pomůže vytvářet tréninkové jednotky s důrazem na plynulost vývoje mladého tenisty s ohledem na zdraví a perspektivu jeho hry. Je nutné ukázat oficiální stanovisko metodických kádrů svazu ke způsobu trénování jak z hledisky fyzického zatěžování, tak z pohledu výuky co nejširšího arzenálu úderů, na jehož základě bude moci být ve vyšších věkových kategoriích možné hráče nasměrovat ke špičkové výkonnosti.
Je zajímavé, že ve zveřejněných tabulkách a grafech je k vidění jednoznačný trend rozvoje rychlosti, výbušnosti a pohyblivosti, zvláště u nejmladších věkových kategorií, kde je ale tak nutné vybudovat opravdu širokou základnu pro co nejpestřejší tenisové dovednosti a schopnosti. Potom zde ale narážíme na kontrast, že do středisek jsou vybírány děti kolikrát ještě 9 až 10leté, na základě výsledků z turnajů! Když si uvědomíme, že v tomto věku jiné sporty hrají soutěže ve změněných podmínkách oproti dospěláckému provedení, tak je jasné, že dobré výsledky musí tito hráči dosahovat na základě akcelerace zatížení a důrazu na jednostranné či zúžené spektrum tenisových úderů.
Takže nakonec rozumím tomu, že po vzoru práce nového vedení, které nás již odtrhlo od všeho starého díky nové identitě, je vydávání Metodických listů jakýsi pokus o vytvoření či rozšíření mínění, že se něco dělá pro tenisovou obec. Pokud by totiž nový předseda chtěl opravdu změnu, tak se nebude obracet na lidi, kteří neměli problém pobíhat kolem exprezidenta Kaderky jako poslušní psíci, kteří udělají cokoliv, aby se svému páníčkovi zalíbili.
Prostě platí to, že vše necháme na rodičích, aby nám své poklady vyleštili a potom střediskoví trenéři doleštili to, co zbylo z mistrů světa do 12 let. Zatím je ten zdroj obětavosti rodičů velice hojný a je stále z čeho vybírat. Ale podívejte se na Kanadu na mistrovství světa U20. Také si mysleli, že jsou ti největší hegemoni světového hokeje…
Jiří Knížek
4. prosince 2025