Do zahájení hlavních soutěží prvního letošního tenisového Grand Slamu, tedy Australian Open, zbývají prakticky už jenom hodiny a čeští fanoušci jsou patřičně naladěni na výkony našich hráčů. Jednak kvůli tomu, že se v singlových pavoucích objeví celkem 14 hráček a hráčů, což z „naší“ ekipy činí druhou nejpočetnější národní skupinu, která se u protinožců pokusí získat nejenom v individuálních soutěžích dostatečný počet bodů do profesionálních žebříčků a také zajímavé finanční ohodnocení. 

Dalším důvodem k optimismu jsou dva singlové titulu našich kluků, které Tomáš Macháč a Jakub Menšík získali v jeden den právě v posledních prověrkách před tím hlavním turnajem. Jako správný patriot českých sportovců samozřejmě držím pěsti všem Čechům a Češkám, kteří budou startovat a přeji jim, aby dokráčeli co nejdále. Ale již v minulosti jsem několikrát psal o tom, že míč je kulatý, forma zase potvora, která si může vzít dovolenou a někdy hráče nemusí v rámci jejich náročných programů podržet zdraví. V žádném případě na ně nebudu po jejich nezdaru nadávat a posílat jim nenávistné zprávy, jak často bývá zvykem hlavně u sázkařských bláznů, kteří se pomalu pasují na ty nejdůležitější postavy profesionálního sportu. 

Na druhou stranu určitě nebudu naskakovat na samolibé informace nového vedení českého tenisu, že to je jejich zásluha, protože všichni rozumní lidé a sportovci vědí, že vychovat úspěšného hráče není otázkou a jednoho, dvou nebo či pěti let. Že to je dlouhodobý proces, který byl nastartován dávno před příchodem Kotrby a jeho pobočníků na Štvanici. 

Takže, holky a kluci, držte se, bojujte jako lvi, nenadávejte moc trenérům, abychom se díky i vašim skvělým výkonům mohli radovat z tak krásné hry, jako je tenis. A když z toho nebude triumf, tak aspoň neudělejte ostudu, protože správný fanoušek vám bude fandit stále. 

---

Jiří Knížek

17. prosince 2026