Velice často slýchám názor některých rodičů nebo jejich dětí – tenistů, na téma sparingy. S kým jo a s kým ne. A od tohoto tématu není daleko k neoblíbeným protihráčům. Dokonce se mi zdá, že v dost velké míře dochází k tomu, že hráči, kteří mají problém vůbec postoupit do závěrečných kol B-čkových turnajů, utíkají před domácí konkurencí do zahraničí na mezinárodní turnaje s odůvodněním, že zde v Česku se neustále potkávají se stejnými soupeři. 

Někdo nesnese porážky od stejných protihráčů s jejichž hrou se nedokáže vypořádat. Jinému zase vadí manýry sparingpartnera, který se během setů chová „nevhodně“. Vždy se najde ten správný argument, aby si dotyčný nebo dotyčná odůvodnili své chování ohledně výběru soupeřů a místa hraní tenisu. Já jsem vždy svým svěřencům naopak zdůrazňoval, že pokud tě někdo poráží a je to tvůj ročníkový soupeř, musíš s ním hrát co nejvíce zápasů a honit ho po turnajích, dokud ho neuštveš. To samé jsem vždy říkával jednomu tenisovému tatínkovi, kterém se  nezamlouvala nekompromisnost některých sparingů při hlášení autů. Vysvětloval jsem mu, že ve sparingu o „nic“ nejde a je potřeba se naučit chovat vůči těmto projevům, pokud tedy jsou vůbec oprávněné. Znáte to. Mnozí rodiče si stále totiž myslí, že jejich potomkovi stále všichni ubližují a nepřejí mu úspěch. 

Moc dobře si pamatuj na jeden z rozhovorů s Jimmy Connorsem. Reportér se ptal na názor na jeho neoblíbeného soupeře, kterým by Björn Borg. Tehdy pronesl větu, kterou si pamatuji celý život. Prý, až se ho vnoučata zeptají na to, kdo je podle něho nejlepší tenista světa, řekne jim, že to byl právě ten blonďatý Švéd, kterého naháněl po turnajích po celém světě, aby ho mohl porazit. Já v případě dětí říkám, že s těmi nejméně oblíbenými hrejte co nejvíce. Protože zatím opravdu o nic nejde. A když se náhodou dostanete tam nahoru, tak tam vás nikdo šetřit nebude. Tam jde o peníze, o kariéru, o živobytí. A pokud soupeř pozná, že vám něco vadí, tak věřte, že udělá vše proto, aby vás dostal z vaší komfortní zóny a body i dolary patřili jemu a ne vám. 

Nevím, zda jste sledovali dnešní první zápasy AO. Ale na jednom dvorci nastoupila světová jednička Sabalenka, kterou opravdu nemám v oblibě. Ta má slova potvrdila v koncovce první sady, kdy za stavu 4:4 při svém podání prohrávala 0:30. Když se ji podařilo snížit na 15:30, její francouzská soupeřka zahrála docela povedený kraťas, na který Aryna včas zareagovala a s vypětím všech sil ho doběhla. A co udělala? Napálila ho přímo na soupeřku, která byla tak překvapená, že míček trefil cop jejích kadeří. Takže 30:30 a já na celou klubovnu říkám. Hele, úder zápasu. Vyhraje svůj servis a potom jí brejkne a druhý set bude 6:1. Fakt jsem to trefil a křišťálovou kouli jsem u sebe neměl. 

Tak na to při výchově svých tenisových nadějí myslete a neumetejte jim cestičku tam, kde to spíše škodí. Ono totiž, čím více ran dostanou v mládí, tím rychleji se naučí na boj o přežití (nejen tenisové) reagovat a čelit mu!

---

Jiří Knížek

18. ledna 2026