Ten, kdo zvedl ruku.

Ten, kdo nepromluvil.

Ten, kdo si řekl „stejně to nemá cenu“.

Ten, kdo jen mačkal tlačítko.

Ten, kdo se spokojil s tím, že proces proběhl, i když výsledek bude mít negativní dopad na náš tenis.

A tady se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu.

Současné vedení svazu netváří kroky, kterými by chtělo český tenis posouvat dál.

Jeho kroky směřují jen k tomu, aby si udrželo podporu své uzavřené skupiny, ne aby zlepšilo prostředí, ve kterém vyrůstají další generace hráčů.

Výsledkem je:

• tenisová komunita je rozdělená jako nikdy dřív,
• kluby mezi sebou nesdílejí ani základní informace,
• vedení svazu nekomunikuje, jen vydává jednostranné výklady,
• netransparentnost a neochota něco vysvětlovat se stala normou,
• probíhá politikaření místo rozvoje,
• místo aby se rozvíjela spolupráce roste nedůvěra,
• místo práce na systému si každý jede „sám na sebe“.

A to se přenáší i na hráče, trenéry a rodiče. Místo jednotného hnutí, které táhne za jeden provaz, tu máme roztříštěnou, unavenou a skeptickou komunitu. Český tenis tak neoslabují děti, trenéři ani kluby. Oslabuje ho tohle vedení, které místo práce s kluby na všech úrovních vytvořilo prostředí, kde stačí splnit formální povinnost, odhlasovat změnu a tvářit se, že „úkol je splněn“.

Jenže skutečný úkol splněn není…

---

-tk-

29. listopadu 2025