Koncem 60. let, jsem jako dítě vyrůstající v zemi budující vyspělé socialistické zřízení, hltal každý možný přímý přenos z tenisových turnajů a potom hlavně z Davis Cupu. V té době bylo možné také zhlédnout přenosy z Wimbledonu či Roland Garros v rámci přenosů Československé televize, pokud v závěrečných kolech figurovali Češi nebo Češky a nás východočechy potkalo to štěstí, že jsme mohli na svých barevných televizorech značky Tesla či ruských Rubínech sledovat spoustu jiných profesionálních turnajů díky Polské televizi.

Mám v živé paměti výměny tehdejších světových es jako byli Rod Laver, John Newcombe, Ilie Nastase, Jan Kodeš a spousty dalších, kdy se hra na antuce odehrávala převážně od základní čáry a na trávě naopak chodili servírující hráči stále k síti. A většinou vyhrával ten, kdo měl lepší a bezchybný bekhend. Takže na oranžovém dvorci byly k vidění i výměny, kdy míč přelétl síť i čtyřicetkrát a více.

Jenže s nástupem 70 let se objevili „obouručáci“ Bjorn Borg, Guilermo Vilas, Jimmy Connors a další, kteří oživili držení rakety z bekhendové strany oběma rukama. Byla to doslova revoluční změna, kterou podpořil i pokrok ve vývoji materiálů a samotných tenisových raket, který způsobil, že se najednou tenis dal naučit celkem jednodušeji a hlavně se díky tomu rozrostla tenisová veřejnost po celém světě. Což samo o sobě přineslo nový posun v kvalitě samotné hry. V 80. a 90. letech se ale do popředí dostávají opět výrazní jednoručáci jako Ivan Lendl, Stefan Edberg, Pete Sampras, Boris Becker, Thomas Muster, kteří ovšem o své výjimečné postavení pod tenisovým sluncem bojují s nastupující vlnou „obouručáků“ jako Andre Agassi, Jim Currier, Michael Chang, ke kterým je nutno přičíst i Matse Wilandera. A tito hráči prošlapávají cestu svým následovníků, i dnešním špičkovým hvězdám, které v dnešním tenise dominují a hrají bekhend obouruč. 

Je spousta lidí, kteří si myslí, že používání pouze jedné paže je již dnes přežitek a že se tenis dal na věky tou opačnou cestou. Podle mého názoru to ale není tak jednoznačné a domnívám se, že vzhledem k faktu, že do dnešního sportu vstupuje věda v čím dál větším měřítku, bude učení nových pohybů a způsobů úderů mnohem jednodušší. A vzhledem k tomu, že se ze všech špičkových tenistů stávají vynikající atleti, kdy lidská tělesná schránka má své limity, dojde k tomu, že se do popředí opět začne dostávat šikovnost v kombinaci s novými materiály a technikou úderů, kdy švihová energie bekhendu jednoruč jednoznačně dominuje nad touto složkou v podání, kdy držíte raketu v obou rukách. 

Třeba nemám pravdu, ale určitě by tenisu prospělo „vykolejení“ stávajícího pojetí bílého sportu z jednotvárné šablony, kdy se v televizi či na stadionech díváme v podstatě na stejná „monstra“, která produkují velice podobné pohyby a kombinace úderů. A vítězí ten, kdo je na tom momentálně fyzicky či psychicky lépe. Tak uvidíme. Ale já si myslím, že bekhend jednoruč is not dead!

---

Jiří Knížek

23. března 2025