Jako správný slávista jsem si dnes musel opět ze záznamu pustit poslední derby mezi pražskými S, které se hrálo tuto neděli. Samozřejmě, že mě těší pozitivní výsledek pro sešívané. Jako přímý účastník jsem si chtěl opět připomenout perfektní atmosféru na stadionu. Musím přiznat, že zásluhu na tom měly oba celky jak na hřišti, tak v ochozech. 

Utkání mělo všechno

Utkání mělo vše co taková bitva má mít. V duchu dnešní doby byla prošpikována spoustou osobních soubojů, nespočtem sprintů z obou stran, technických dovedností a fines. Co mě ale dnes opět nadchlo, tak to byl gól hostujícího Albiona Rrahmaniho. Dokonce jsem si musel záznam několikrát vrátit a znovu a znovu, snad sedmkrát, pustit opakovaně. Prostě to byla neskutečná technická střela. Přesně umístěná k tyči. Tak zkušeně a skrytě, že to musí potěšit snad každého milovníka fotbalu. Ať fandí jedněm nebo druhým. 

Všichni mají nahitováno

Hned jsem si to srovnal s dnešním stylem hry skoro všech mladých tenistů. Všichni mají nahitováno od základní čáry a jsou schopni vypouštět rány jako z kanónu. Ale v tempu nákladního vagónu. Svým svěřencům dávám radu. Že když budou hrát proti takto akcelerovaným soupeřům, nemají s nimi chodí do přestřelek od základní čáry. Naopak je musejí vyvést z jejich komfortní zóny. Používat údery do úhlů a hodně míčů s nízkým odskokem. Nejlépe čopy, takové ty žiletky, které nikdo nemá rád. Aby hráli chytře, s přehledem a aby hlavně nenechali svého soupeře odskočit do jednoznačného vedení s výrazem odevzdanosti.

Oni totiž tito „favoriti“ nemají rádi, když v první sadě není stav minimálně 4:1 v jejich prospěch, ale musí si uhrát servis, aby alespoň srovnali na 3:3. Ale i když to je 2:4, nic nevzdávat a stále se dostávat do hry a svému soupeři pod kůži. Někdy to nevyjde napoprvé, někdy ani podruhé a potřetí. Ale když hráč věří svým technickým dovednostem podloženým radostí ze hry a zkušenostmi, které získal právě v takto popsaných mačích, posouvá tím úroveň své hry stále výše. A co je nejdůležitější, je ten fakt, že hráči, kteří prošli mnoha prohranými bitvami se svými vrstevníky, si velice váží svých výher. A ty je motivují ke zvýšení intenzity dalších tréninků. 

Z ošklivého káčátka je krásná labuť

A potom se z „ošklivého káčátka“ vylíhne krásná ladná labuť, na kterou je radost se podívat. Hráč, který začne své bývalé přemožitele deklasovat díky zápalu pro hru, technické vyspělosti, fyzickému fondu a zkušenosti, jak se z prvotních neúspěchů nepodělat. Proto bych chtěl takových Rnahmaniú vidět v  českém tenise co nejvíce.

---

Jiří Knížek

8. října 2024