Má včerejší víra ve vítězství našich holek v Chorvatsku v rámci baráže o udržení ve světové skupině B. J. King Cupu se naplnila. Ačkoliv musím přiznat, že jsem s napětím sledoval poslední rozhodující utkání až do konce. Protože to byly fakt nervy. Je opravdu vidět, že současná nastupující generace našich mladých hráček je velice silná. Nejen díky tomu, že se jedná o dvě, tři hráčky. Ale díky tomu, že jich je opravdu velké množství.

A právě tento faktor rozhodl dnešní barážovou bitvu, kdy sice Nikola Bartůňková nezískala první bod v singlu proti favorizované Petře Marčinkové, ale svým výkonem určitě nezklamala. Potvrdila, že v budoucnu bude patřit do týmu, který by měl stát kolem Lindy Noskové. Ta jako současná světová třináctka potvrdila ve svém singlu své postavení i svým přehledem v koncovkách setů, které prakticky rozhodly její mač s Ružičovou, která nad očekávání kousala až až. 

Před kým musím ale smeknout je Lucie Havlíčková. Můj obdiv má jednak proto, že se dokázala vrátit ke svému tenisu po delší odmlce s chutí a cílem začlenit se mezi nejlepší tenisové profesionálky. Ale také hlavně tím, jak dnes zvládla složité situace v rámci čtyřhry, když nastoupila po boku Lindy Noskové k rozhodujícímu zápasu. Opravdu musím vyzdvihnout její mentální stránku hry, kdy se nezhroutila v době, když jí to tam nepadalo a naší jedničce to zrovna také moc nevycházelo.

A tak, když šlo o to, kdo udrží pevné nervy při vlastním servisu, Lucie nezklamala a po svém úspěšném gemu na podání její výkon gradoval a byl nedílnou součástí vítězného rozhodujícího deblu a tím i naplnění víkendové mise, která měla za úkol setrvat mezi nejlepšími týmy světa. 

Nezbývá než celému týmu popřát co nejvíce úspěchů, které nemusí být o moc chudší než jaké dosáhly Češky za éry Petry Kvitové a kapitána Pály. 

---

16. listopadu 2025