Bylo nebylo jedno velké království, které po dlouhé, více než patnáctileté válce, bylo zcela rozbořené a mnoho domů a paláců bylo strženo. A v té poválečné době mladý nezkušený a nerozhodný král potřeboval mnoho rádců na to, aby zemi vyvedl z té neutěšené doby, která na druhou stranu byla plná očekávání. Jedním z hlavních úkolů mladého vládce bylo rozhodnout, která stavební huť se ujme přetěžkého úkolu postavit doslova na nohy celá města a paláce. I svolal tedy pán své rádce a ti mu přednesli dvě možnosti, kdo jedině připadá v úvahu a nechali na svém králi, aby sám rozhodl.

První stavební skupina měla šéfa, který ve výřečnosti, technické vybavenosti a počtu vystavěných budov byl na tom stejně jako jeho jediný soupeř v soutěži o přízeň krále (dnes bychom to nazvali výběrovým řízením). Rozdíl mezi oběma staviteli byl v tom, že ten první byl trošku naivní a nechával veškerá rozhodnutí a podpisy smluv na svých vedoucích stavebních čet, kteří velice dobře rozuměli svému řemeslu. Ale občas se mezi nimi objevil nějaký ten vykuk, který sem tam prodal stavební dříví, tu namíchal do malty méně vajec a tam zase tvrdil, že na stavbě bylo o pár čeledínů více. Ale protože vedoucí stavební hutě řídil dalších více než padesát staveb, nezbylo mu již moc času na to kontrolovat, zda nějaký ten jeho podřízený nepodvádí či nekrade. A jak čas ubíhal, začalo se zdát, že čím dál tím více náš první šéf neví, co se mu kde děje.

Za to druhý stavebník, to byl jiný šíbr. Ten nic nenechával náhodě a věděl, že když bude znát každý detail na každé ze svých více než šedesáti staveb, bude si moci více přisvojit zisku z práce celé huti. Na druhou stranu byl také velice vychytralý a nechtěl, aby mu kdokoliv z vedoucích čet koukal pod prsty. A měl také důvod. Protože jak šel čas, tak si uvědomil, že ne vždy musí dodržovat dohody a smlouvy. Nakonec zjistil, že velice často se na nějaký ten podvůdek nepřijde. A našemu šíbrovi tím pádem zůstal ne jeden měšec zlaťáků navíc. 

Co měl mladý král dělat? Když viděl, že ani jeden z obou doporučených šéfů není bez chyb. Ale cílem našeho panovníka bylo postavit na nohy celé království, aby se opět lesklo, jako tomu bylo před dlouhou válkou. A hlavně, aby se nové stavby díky podvodníčkům a maloměšťákům nesesypaly jako domečky z karet. Koho byste mu vybrali vy?

---

Jiří Knížek

19. března 2025