Hned na začátku dnešního příspěvku musím opravit jednu nepřesnost z předminulého článku. Uvedl jsem, že Ivan Lendl během svého vystoupení v rámci Davis Cupu v Německu prohrál oba singly. Pravda je taková, že naše bývalá jednička nastoupila pouze v deblu. Po boku Tomáše Šmída a rukou společnou prohráli. Tím bylo stanoveno skóre na 3:0 pro Němce. Ivan Lendl již v následujícím průběhu nenastoupil stejně jako nehrál singla v úvodní den. Smysl pomlouvačné reportáže byl v tom, že náš nejlepší hráč v reprezentaci nehrál ze zdravotních důvodů. Ale za prachy mu již nic nebylo. Tak asi tak. 

Přebíráme výchovné návyky ze západu

To víte, již nejsem nejmladší a mnoho událostí, které jsem zažil, proběhlo mnohdy před mnoha a mnoha lety. Tak se někdy nepřesnost vmísí. Co si ale pamatuji velice dobře je ta skutečnost, že když jsem byl malý a potom ještě i dorostenec, vždy jsem svému trenérovi vykal. Všiml jsem si, že dnes je takový trend přebírat výchovné prostředky ze západu. Zvlášť z USA, ale tak nějak mi nejde pod vousy to tykání.

S tykáním odchází přirozená autorita

Znáte tu příhodu? Kdy jeden fotbalový internacionál říká svému mladému kolegovi během jeho premiérového startu za reprezentaci, ať mu tyká. Protože říkat někomu VY VOLE, nějak moc neladí. Zde je právě ten, z mého pohledu, zakopaný pes. Ono totiž, tykání svádí k pocitu více familiérnímu vztahu. A již to, že si trenér s některými rodiči tyká a s některými vyká, vzbuzuje u dětí domnění, že to u trenéra mají lepší. A když potom mohou tykat i svěřenci, tak si myslím, že se ztrácí ta přirozená autorita, která je v hierarchii sportovní šatny nezbytná. 

Souhlasí i ti, kteří něco odehráli

Právě dnes jsem jednomu tatínkovi říkal, že mě překvapuje, že děti ve fotbalové přípravce svému tréňovi tykají a oslovují ho jménem. Dokonce jsem dotyčnému mrňousovi vysvětlil, že jeho táta určitě taky nikdy svému koučovi neříkal jménem a netykal mu. A představte si, že ten tatínek se mou souhlasil a že se k tomuto souhlasu přidal i vedle sedící další rodič s dodatkem, že to opravdu nechápe a také tomu není příliš nakloněn. Na závěr musím podotknou, že oba tatíci jsou dvě české profesionální superstar nedávné minulosti s účastí v mnoha mezistátních zápasech a v nejvyšších ligách. 

---

Jiří Knížek

14. října 2024