V několika posledních dnech v médiích proběhly zprávy o losování dvou významných mezinárodních soutěží družstev. Jednak se losovala kvalifikace MS v kopané 2026, které proběhne v USA, Mexiku a Kanadě a kam se naši reprezentanti doslova „probojovali“ z druhého místa své základní kvalifikační skupiny.  Potom se losovala také kvalifikace nového ročníku Davis Cupu, kde budou naše mladé pušky chtít posunout své výsledkové maximum, což se jim při letošní jízdě nepodařilo, protože po neočekávané výhře na území Spojených států amerických nedotáhli své snažení i díky trochu sportovně smolné porážce od sice oslabených, ale výborných Španělů.

 Při své celoživotní trenérské profesi jsem vždy svým svěřencům vštěpoval filozofii prvního zápasu. Tedy, aby se soustředili pouze na své nejbližší utkání a bylo jedno, zda se jednalo o kolektivní sport nebo individuální. Prostě, aby nepřemýšleli stylem, že teď porazíme tohoto soupeře a potom půjdeme na dalšího. A ještě vrchol tohoto uvažování je přát si, aby budoucí protivník byl ten, který je papírově slabší, ale překvapí a nám umete cestičku! Je to v podstatě odhalení vlastních nedostatků, co se týká sebevědomí a připravenosti uspět v té nejsilnější sportovní konkurenci. 

Když si věříte a jdete za svým cílem vybojovat vavříny, tak je úplně jedno, koho dostanete. Vezměte si například situaci, že nějaký tým postoupí díky neočekávaným výsledkům na závěrečnou akci a tam je potom za absolutního nazdárka či dokonce outsidera. Potom jsou stejně fanoušci naštvaní, ale když si to proti těm silným vybojují a potom přesto na mistrovství neuspějí, tak je to jiná písnička. Prostě tam byli, ale zatím nestačili. 

V případě dvou zmíněných losů nám prý přálo štěstí. Fotbalisté přivítají Irsko a tenisté odehrají v Jihlavě s prý přijatelným soupeřem ze Švédského království. Mě ale zaráží, jakým způsobem se již začíná diskutovat o těch, na které narazíme v dalším kole. Dokonce se rozvíjejí teorie o účasti fotbalistů přímo na MS a u tenistů v závěrečném boji o „Salátovou mísu“. Já jenom, abychom si, jak říkával můj děda, tak trochu „nestrojili huby do žebřin“. Mám silné obavy, zda při současné formě fotbalistů vůbec projdeme do dalšího kola, které bychom měli odehrát doma. Pravděpodobně proti Dánům, kteří jsou opravdu velice tvrdým oříškem.

A u tenistů?  Berdychem trochu podceňovaný soupeř může překvapit stejně jako naši letos v USA. Ale pozor na případnou odvetu s Amíky. Ti nám, z jejich pohledu ostudnou porážku, jistě budou chtít vrátit i s úroky. Tak aby se nakonec nestalo, že oba sporty, kterým „šéfují“ oba bývalí šéfové tenisové Sparty, nakonec neutřely. Tak uvidíme, jak to s těmi našimi reprezentacemi opravdu je.

---

Jiří Knížek

25. listopadu 2025