Dneska se musím tak trošku pochlubit úspěchem našeho odchovance. Ale nejde o tenis, ale o fotbal. Ač Slávista, musím se přiznat, že jsem v dnešním utkání čtvrtfinále fotbalového Mol Cupu držel palce jednomu Sparťanovi. Spartě samozřejmě ne, ale přál jsem si, aby se utkání povedlo brankáři rudých z Letné, Jakubovi Surovčíkovi. A protože jeho otec MUDr. Surovčík hraje tenis za náš Lob a v nedávné minulosti nás reprezentovala i jeho dcera Sára, je jasné, že se jako dva fanoušci znepřátelených celků, kteří jsou ve skoro dennodenním kontaktu, stále špičkujeme. Zvláště když Kuba začínal na Slavii, která ho pustila jako nepotřebného do Jablonce, odkud zamířil na Letnou a jeho tatík, mimochodem úspěšný hráč veteránských kategorií, v té době fandil sešívaným.

Ale abych se vrátil ke Kubovi. Tomu vyšel již minulý pohárový duel a ze včerejší komunikace jsme věděli, že dnes opět nastoupí, zvláště když sparťanské jedničce mezi tyčemi Wildhaimovi to moc nejde. A znáte to. Brankář musí čekat na svou šanci a tu chytit za pačesy. A právě dnešním výkonem si, podle mého názoru, náš tenisový odchovanec řekl o místo v základní sestavě. Tak mu všichni přejme, ať toho pustí co nejméně, ale pouze tehdy, když nebude čapat proti Slávce. 

---

Jiří Knížek

9. dubna 2025