Během turnajů s větší koncentrací mladých lidí v klubovně společně s dospělými dochází velice často ke kuriozní situaci, kdy všichni jsou Češi a mluví jedním jazykem. Ale mladší generace používá výrazy, kterým rodiče nerozumí. A když se jich zeptáte, co znamená to či ono slovo, tak se většinou začnou smát a stejně se nic nedozvíte. A tak vám nezbývá získávat informace, tedy spíše se učit novou slovní zásobu od jejich vrstevníků.

Ale ono  to platí i obráceně. Je tomu asi 8 let, kdy jsem před Vánocemi nahodil téma kapr v kádi. Někteří mladí tenisté nevěděli co to je káď! Tehdy jsem si říkal, že to může být tím, že tato velká nádoba na uchování kaprů se používá jednou za rok. A tak je trochu i přirozené, že některé děti, které dění okolo vánočních svátku zajímá pouze do té míry, zda dostanou nový iPhone, ani toto slovo nikdy neslyšely anebo slyšely a fakt je nezajímá, co to je.

Minulý týden se mě jedna svěřenkyně zeptala, a to jí je již 14 let, co je to za černý popel pod antukou a zda tu náhodou nehořelo. Povídám ji, že to není popel. Ale škvára. A nic, bez reakce. Ale bylo vidět, že vůbec neví co to škvára je. Tak jsem se jí zeptal, zda je v obraze a ona na to, že ne a že ji to ani nezajímá. Tak jsem na to zkusil jít z jiné strany a říkám ji, že jestli ví, co to je koks. Určitě vás již napadá její odpověď a nemýlíte se. Jediný význam slova koks znala pouze jako drogu. Ale že to je palivo do elektráren a hutí, které se vyrábí z kvalitního černého uhlí, tak to ji fakt vůbec nenapadlo. Na celé té věci je zajímavé to, že se dostala na „opravdu kvalitní“ střední školu a že přijímačkami prý žila celá rodina více než půl roku. Prý to byly nervy. No tak to se opravdu nedivím, ale když si všichni stěžují na školu, tak je také zjevné, že velký podíl na takové neznalosti významu slov mají i rodiče.

Dnes si velice často vzpomenu na svá středoškolská léta, kdy jsem v hodině biologie zažil opravdu nezapomenutelnou scénku. Ta se stala před skoro 50 lety. Opět v hlavní roli bylo slovo škvára, ale trochu jinak. Při zkoušení naší spolužačky Míly, která oproti nám šestnáctiletým uhrovitým puberťákům byla o mnoho vyvinutější a již od pohledu bylo jasné, že již ví „o čem je život“, padla otázka na složení pokožky. Správná odpověď měla být, že jednotlivé vrstvy jsou podkožka a škára. Nevím na co Míla tenkrát myslela, ale vypadlo z ní, že to jsou předkožka a škvára. Naše učitelka tehdy byla moderní žena a měla pochopení pro humor. Takže zkoušenou studentku navedla na správnou odpověď, ale tehdy vyučovací hodina skončila pro záchvaty smíchu všech, včetně kantorky, nešlo prostě ve výuce dále pokračovat.

Za našeho mládí jsme znali význam slov ačkoliv jsme je k životu moc nepotřebovali. Pokud ovšem nebyla Míla dcerou topiče. To nevím. Potom by to byl její dennodenní výrazový prostředek. Ale fakt je, že děti, které se hlásí na víceletý gympl, by měly mít aspoň takový všeobecný přehled, který jim umožní popsat prostředí, ve kterém se pohybují. Ale ono to je dnes asi těžké. Protože jsem se mnohokrát setkal s tím, že rodič, který vozí své dítě více let na tenis, vůbec neví z čeho se vyrábí antuka!

---

Jiří Knížek

15. června 2025