Představte si, že vaše dítě chodí do první třídy. A hned od začátku nosí domů pětky z češtiny a matematiky. Ne jednou. Opakovaně. Přijdete domů, díváte se na sešit, nevíte přesně, co si o tom myslet. A tak přichází na řadu otázka, kterou si položí každý zodpovědný rodič:

Je problém v dítěti, v přípravě, nebo v přístupu paní učitelky?

A teď máte dvě možnosti. Buď si řeknete – je to zkušená učitelka, už učí desítky let, ví, co dělá. Třeba má plán. Třeba je to součást větší strategie, kterou jen zatím nevidím. Nechám to být, ona si to pohlídá. Je přeci profík.

A nebo začnete zjišťovat: mluvíte s ostatními rodiči, porovnáváte známky, ptáte se dítěte, prohlížíte učebnice. Hledáte kontext, abyste pochopili – a pak se rozhodnete. Možná přesunete dítě jinam. Ne kvůli panice, ale protože nechcete, aby vaše dítě ztratilo chuť učit se hned v první třídě.

A právě tady vidíme silnou analogii s dnešním českým tenisem.

My – hráči, rodiče, trenéři – jsme v roli žáků.

A naší paní učitelkou je vedení svazu.

Kdo kontroluje, jestli se učíme správně?

V každém systému platí, že vedení má odpovědnost – nejen za výsledky, ale i za atmosféru, přístup, motivaci a chuť jít dál.

Pokud se z deseti dětí v první třídě osm bojí matematiky, neřekneme si přece, že to je vina dětí.

Pokud desítky rodičů, trenérů a klubů mají pocit, že systém je nepružný, neosobní, nebo nevysvětluje svá rozhodnutí, neměli bychom jen pokrčit rameny.

Možná se někde učí výborně. Ale možná většina dětí nedává pozor, protože učitel mluví nesrozumitelně, nebo ztratil jejich důvěru. A pak nestačí říct: „Tak se holt víc učte.“

Pokud dítě ztratí motivaci, neřekne si to do kamery

V tenise se dnes tolik mluví o ztrátě motivace mladých hráčů, o úbytku členů, o nedostatku nových talentů.

Ale málokdy slyšíme otázku:

Není ten úbytek důsledkem systému, který není schopen nesobecky, ne naoko, ale doopravdy naslouchat?

Který nekomunikuje, nepodporuje, nebo pracuje bez zpětné vazby?

Co s tím?

Neříkáme: „vyměňme učitele.“

Říkáme: sbírejme informace.

Ptejme se. Ověřujme. Komunikujme mezi sebou.

A pokud něco nefunguje, nebo se opakuje chyba, mějme odvahu říct to nahlas.

Nikdo přece nechce, aby dítě v 1. třídě ztratilo chuť se učit.

A stejně tak nikdo z nás nechce, aby desetiletý tenista ztratil chuť hrát, jen protože systém nefunguje dobře.

Nejsme proti. Chceme, aby věci fungovaly lépe – vlastně, mnohem lépe.

Český tenis má spoustu skvělých učitelů. Ale pokud mají žáci odejít ze školy se znalostmi a chutí dál růst, musíme mít i správného ředitele. Takového, který se ptá: jak vám mohu pomoct, abyste se zlepšili…?

---

-tk-

3. května 2025