Dnes trochu jiný pohled. Nedávno jsem narazil na jeden článek o tom, jak nejde vyhrát hádku s batoletem. Batole totiž ani nechápe, o co v hádce jde – spíš testuje hranice, hraje si, nebo prostě chce status. A co s tím má společného náš tenis? Možná víc, než by se na první pohled zdálo.

V poslední době jsme svědky situací, kdy vrcholní činovníci svazu raději mlčí, když by měli mluvit, a když už mluví, je to spíš na efekt než ve snaze najít pravdu. Vzpomeňte si na nedávný případ s obviněním Lindy Fruhvirtové. Předseda vystoupil v televizi a pustil do světa silná slova, ale argumentace? Ta zůstala doma a vrcholem všeho byla neschopnost si vzpomenout na jméno hráčky. Místopředseda a kapitán týmu? Mlčel, i když pravdu znal. A když všechno prasklo? Najednou ticho, žádná omluva, žádné vysvětlení.

Jeden by řekl, že nemá smysl s takovým „batoletem“ diskutovat. Ne proto, že by nemělo slovní zásobu – ale protože nechce měnit názor nebo prostě uznat, že na to nemá. Jejich hlavní motivace? Potvrdit si svůj status, udržet si místo, ne hledat pravdu nebo nějaké společné řešení.

Víte, že podle S. Godina skutečná diskuse znamená být ochoten změnit názor? Pokud nikdy neměníte pohled na věc, nehádáte se – jen bráníte svou identitu. U nás bohužel často platí, že mlčení je nejpohodlnější forma sebeobrany. A čím větší ticho, tím větší jistota, že se nic nezmění.

Co s tím? Nemá cenu vyměňovat si argumenty s těmi, kdo nikdy neuznají chybu. Naopak – smysluplná debata se rodí zdola. Tam, kde se lidé z komunity opravdu naslouchají. U hráčů, trenérů, rodičů i pořadatelů, kteří chtějí posouvat tenis kupředu – ne jenom chránit staré pořádky.

Takže pokud se příště přistihnete, že diskutujete s někým, kdo „nehraje na pravdu, ale na pozici“, zvažte, jestli stojí za to v konverzaci pokračovat. A radši investujte energii tam, kde má smysl.

Ne u předsedy. Ne u těch, co mlčí. Ale u těch, kdo mají odvahu mluvit.

Třeba Karolína Plíšková, která se nebála otevřeně říct, co si o celé kauze myslí. Mnozí to odbudou slovy „jí už o nic nejde“, ale to je jen další omluva vlastní tichosti.

Pravda je, že každý názor, který zazní nahlas, posouvá kulturu tenisu dál. Každý rodič, každý trenér, který začne u sebe a nastaví prostředí férovosti a otevřenosti, je cennější než celá zasedací místnost plná „věrných“.

Český tenis potřebuje méně batolat a víc dospělých v diskuzi.

Držím nám palce, abychom si to včas uvědomili. Na závěr tedy:

Nehádejte se s těmi, kdo vás nechtějí slyšet.
Mluvte s těmi, kdo jsou ochotní přemýšlet.
A hlavně: měňte prostředí, ne batolata.

---

-tk-

18. dubna 2025