Zrovna nedávno jsem si pustil klasickou českou komedii Na samotě u lesa s její snad nejznámější hláškou…chčije a chčije. Prostě jednoduché popsání situace, kdybyste venku něco dělali, ale matka příroda je jednoznačně proti. A tak to dnes máme snad ve všech tenisových klubech po celé republice stejné. Voda, voda a zase voda. Co se dá dělat, když nejde o život, tak se prostě ráno přijdeme podívat do tenisových areálů, zda by nešlo něco odehrát. To potom začnou ta správná vyjednávání o odložení zápasů, protože odpo už musí Kája na chalupu za tchýní, zřejmě uklidit v kůlně po zimě. Máňa, ta zase nemůže za týden, protože děti jedou na školu v přírodě.

Ale ono se to nakonec nějak dohodne. I když po odehrání odložených zápasů se spousta lidí diví opravdu prazvláštním výsledkům singlů a hlavně deblů. Prostě Češi. Ti si umí poradit v každé situaci a dohodnout se s každým. Můžete vymýšlet tolik doplňků pravidel a řádů kolik chcete. Většinou v kategoriích žáků, mladších nebo starších je cílem spekulací kolikrát minimální množství bodů, pro které se mnoho lidí  i pohádá. Ale jak jde čas a děti postupují do dorostu, tak se na to vše začínají dívat s nadhledem a hodněkrát jsem zaslechl rozhovor náctiletých o tom, jak se jejich fotři pohádali, málem poprali a celý dialog je zakončen hurónským smíchem. 

A jsme opět na začátku. Prostě nejde o život. Tenis hrajeme pro zábavu a snažíme se užít si každý zápas v nové letní sezoně. Nenechme si příjemný způsob relaxace narušit ani špatným počasím, ale ani srážkou s… no s kýmkoliv.

---

Jiří Knížek

25. dubna 2025