V našem tenisu dnes neběží závod o lepší práci, lepší podmínky nebo lepší tenis. Běží závod o status.

Kdo drží basu s novým vedením, kdo mlčí, když by měl mluvit, kdo přikývne na věci, které nedávají smysl — ten získává místo v komisi, zájezd, funkci, pozvánku. Skutečný přínos? Nepodstatný. Vlastně úplně nulový.

A tak se postupně vytváří kultura, kde lidé nedělají věci proto, že jsou správné, ale proto, že „se to tak dělá a chce ze strany vedení“ a „nechceme si to přeci rozházet“. Ve chvíli, kdy je status odměňovaný víc než práce, se přestává posouvat tenis — a začíná se posouvat jen hra o moc.

A tak zásadní otázka zní:

Jak dlouho to ještě budeme považovat za normální?

---

-tk-

11. listopadu 2025