Dnes v podvečer jsem se ze zvědavosti mrkl na přihlášené dorostence a dorostenky na letošní Pardubickou juniorku a zaujala mě jedna taková maličkost. A to, že se v kategorii chlapců přihlásilo 94 playerů, z toho se již ale stačilo 8 odhlásit, takže tam svítí 86 jmen. V kategorii těch hezčích, tedy děvčat, jsem napočítal rovných 100 dívek. Z těch se odhlásilo 9 a tím pádem na listině přihlášených máme 91 vyplněných kolonek. Jestli se ptáte na tu maličkost, tak to je fakt, že Pardubická juniorka je název pro Mistrovství republiky na otevřených dvorcích v kategorii dorostu. To znamená, že tento turnaj je výběrový, že si na něm nezahraje jen tak někdo, ale pouze hráči, kteří se do pavouka kvalifikují. Buď přímo postavením na žebříčku nebo umístěním na jednotlivých oblastních přeborech. A protože se přebory hrají již v květnu, tak je jasné, že je dost času na to, že když se umístíte, tak není spěch nebo spíše nějaký tlak na to, aby jste se nestihli přihlásit. 

Je zajímavé, že mezi přihlášenými, kteří v podstatě nemají naději se na „republiku“ dostat, je velké množství hráčů, kteří mají něco odježděno a nejsou to žádní neználkové v oblasti přihlašování na turnaje. Ale stejně to tam spousta lidí „nafláká“ jako rodiče prvoročáků v mladším žactvu. Mě je to v podstatě jedno. Ať si každý podá přihlášku, kam chce. Ale uniká mi smysl takového jednání. Mnohokrát jsem si všiml, že největší napětí na turnajích je mezi hráči kategorií do 12 let. Potom, když se hrany obrousí, spousta rodičů ale i dětí pochopí, že to do topu asi nevypadá. Tak se atmosféra zklidňuje i na turnajích vyšších tříd. A je to také tím, že mnoho lidí získá zkušenosti a začne se lépe orientovat v tom složitém tenisovém prostředí. No, a potom vyskočí na netu termínovka na léto a… je to tam!

Když potom vezmu všechna pro a proti, tak mi to fakt stále hlava nebere. Možná je mezi těmi dotyčnými někdo, kdo si udělá screen přihlášek, aby to mohl třeba někde ukazovat známým nebo babičkám, snad i spolupracovníkům. A třeba i za pár let vnoučatům se slovy: „Vidíš, Pepíčku, tvůj taťka byl i na mistrovství republiky…?“  Možná se tomu zasmějete, ale znám případ, že rodiče jedné hráčky se dožadovali přestupu do jednoho top klubu, i když jim všichni říkali, že to pro holku nemá smysl. Že pro její sportovní růst je lepší zůstat v malém klubu, kde se to kolem ní bude točit. Ale ne, prostě rodiče chtěli, aby za jménem jejich dcerky bylo napsáno slovo Praha! Prý aby měli na co vzpomínat!? Dnes všichni, kdo vědí o koho jde, se smějí, kolik ten krátký zápis za jménem stál peněz. 

Náš třídní profesor na pardubickém gymplu, Libor Dvořák, měl smysl pro kombinaci suchého anglického humoru s prvky matematického úletu, kterému nemusel každý rozumět. Ale my, jeho studenti, jsme ho milovali. Myslím ten humor. Ale i „Liborka“ jsme měli rádi. A proto jsme se dokázali spoustě jeho vtipů od srdce zasmát. A víte, co by na toto dnešní téma řekl? Kdo chce kam, až se ucho utrhne!

---

Jiří Knížek

29. července 2025