Při sledování letošního Wimbledonu se diváci mohou dozvědět velice mnoho informací i z oblasti statistik a je jasné, že v době nastupujících IT technologií se bude z pohledu četnosti zkoumat za chvílí kde co. A tak při zmínce různých rekordů padlo jméno i jediného českého vítěze zeleného šampionátu. Jan Kodeš v roce 1972, tedy jeden rok před svým triumfem, vytvořil dosud nepřekonaný, ale letos vyrovnaný rekord světovou jedničkou Jannikem Sinnerem. Ten stejně jako naše česká žijící legenda během prvního týdne nejslavnějšího tenisového turnaje ztratil pouhých 17 gamů ve dvouhře.

Jak se začíná zapojovat AI i do vyhodnocování výsledků z let minulých, tak je jasné, že se budou objevovat stále nové a pro mnohé lidi i nepochopitelné statistiky. Když jsem tedy již zabrousil do našeho českého tenisového rybníku, musím přiznat, že jsem se zamyslel nad tím, kdo by se v těchto statistikách z pohledu nás Čechů mohl ještě začít objevovat. A přitom mi začínají naskakovat nikoliv jména, ale města. Ostrava, Opava, Karviná, Valašské Meziříčí, Přerov, Gottwaldov, vlastně Zlín, Plzeň, Louny, Fulnek, Ivančice, Brno, Sokolov. Řevnice a Praha.

Určitě vás již trklo. Ano jsou to města, ve kterých se narodili nebo prováděli své první tenisové krůčky naši nejznámější a nejúspěšnější tenisté v singlových žebříčcích světových profesionálů a profesionálek. Tedy těch, kteří se probojovali do top 10 mezi tenisovými hvězdami. Takže zatím nedošlo na Mladou Boleslav, Beroun a jiné mimo pražské obce. A z toho úvodního výčtu je velice zajímavé, že převážná většina sídlišť je z Moravy. Na Čechy zbývá 5 míst z 14 a ještě zajímavější je to, že z Prahy se do této výjimečné sestavy dostali pouze tři zástupci. Jan Kodeš, Petr Korda a Helena Suková.

Jinak se jedná o hráče, kteří vyrůstali mimo naši stověžatou matku měst. Mnohdy ale do některého z klubů pod Hradčany přestoupili. Možná jsem na někoho zapomněl a tím bych se chtěl dopředu potenciálním poškozeným omluvit. Důležité je to, že jsem jen chtěl dát k zamyšlení, čím to tak může být? Když v Praze máme největší počet klubů, máme nejvyšší průměrné příjmy, pořádáme největší počet turnajů mládeže, máme nejvíce středisek.

Je jasné, že konečný výsledek ovlivňuje veliký počet faktorů, kolikrát si člověk ani neuvědomí, co všechno může hráčskou kariéru ovlivnit a místo k nejvyšším příčkám mladého člověka nasměrovat na trnitou cestu neustálého boje s nejistotu a hrou štěstěny. A proto v dnešních dnech držím palce například Lucii Havlíčkové stejně jako Nikole Bartůňkové, s jejichž kariérami si osud  docela negativně zahrál a ony se nyní snaží navrátit na tu správnou pozitivní vlnu, která by je měla do vysněného cíle donést. To samé samozřejmě přeji oběma sestrám Fruhvirtovým, stejně jako všem, kdo neházejí flintu do žita a stále bojují o naplnění svých snů.

---

Jiří Knížek

9. července 2025