Dnes jsem cestou z Pardubické juniorky přemýšlel nad tím, co spojuje tento dorostenecký tenisový šampionát s Wimbledonem, který jsem měl letos příležitost navštívit díky projektu Race to Wimbledon 2024 by BERGO. Ač se oba turnaje hrají na úplně odlišných površích, ten v Pardubicích je pomalá antuka. Kdežto v Londýně se hraje na velice rychlé trávě. Přesto jsem shledal jeden společný prvek.

Ve hře dominují extrémně rychlé údery od základní čáry a minimální zakončování u sítě. Na oranžovém povrchu mě absence hry u sítě ani tak nepřekvapila. Ale zajímavý je pohled na travnaté dvorce All England Clubu. Po dvoutýdenním zatěžování je zřetelně zničený povrch v obdélníku podél celé základní čáry, zhruba metr před a zhruba dva metry za baseline. Vzpomínáte si na vyšlapané „přesýpací hodiny“ na obou polovinách v době kralování Edberga, Beckera, McEnroa či Samprase? 

Dnešní tenis je evidentně založen na aktivní hře od základní čáry s důrazem na razanci úderů a co nejméně nevynucených chyb. No dobrá, ale všimli jste si, že v podstatě všichni hrají stejný tenis? Opravdu, pouze výjimky aplikují pravidelné náběhy k síti! A to jak ve Wimbledonu mezi profíky, tak na prestižní Juniorce. A nemůžeme právě zde u mladých hráčů vysledovat určité změny v chování světové špičky?

Vždyť dnešní mladé pušky nejsou schopné bez zranění či relaxačního odpočinku odehrát celou sezonu. Jaký to je potom kontrast s dnes již pomalu končícím Nadalem či Djokovičem, kteří ve věku do 25 let do toho šlapali celý rok a ještě dnes, po více než třiceti letech, prohánějí mladíky. Myslíte si, že Sinner, Alcaraz, Lehečka, Rune a další ostřelovači tenisového trůnu budou dominovat i v roce 2030?

________________________________________________________________________________________________________________

Jiří Knížek