Čím nižší kategorie, tím horší přístup

Při dopoledním nahlížením do statistik mého blogu jsem si všiml, že nejvíce čtenáře zajímají články ohledně mládežnického tenisu. A to přímo věcí, které se týkají jich samotných. Z toho důvodu dnes trošičku posunu včerejší téma.  Psal jsem o „zajímavých“ řešeních a přístupech některých jedinců v případě skreče prvního utkání v turnaji. Také jsem hned v úvodu napsal, že problémy většinou vznikají z nedostatečné znalosti tenisového prostředí. Situace je tím horší, čím nižší věkovou kategorii řešíte. Velkou roli také hrají emoce hráčů a nejednou i rodičů. Takže je kolikrát těžké některým jedincům vysvětlit i základní pravidla, která s přibývajícím věkem všichni zúčastnění již berou jako běžná fakta. A nikdo se nad nimi nepozastavuje. 

Nestranný přístup

Velice často si v duchu říkám, zda je opravdu možné, že by se dva dospělí lidé dívali na stejnou situaci a každý ji viděl opačně. Samozřejmě ve prospěch svého dítěte.  A proto je nezbytné při řešení sporné situace vyhodnotit vše jako nezúčastněný. A v případě, že rozhodčí nebyl přímo na dvorci, tak nepodlehnout tlaku rodičů.

Ale například i v kategorii staršího žactva jsem řešil „prekérku“, kterou by snad nevymyslel ani režisér tragikomedie. Mladší z hráčů, který byl na příjmu, zahlásil aut z podání v utkání, které mělo jednoznačný průběh ve prospěch staršího ze soupeřů. A jehož ještě navíc podporoval tatínek přímo u kurtu. Favorit utkání ale s názorem soupeře nesouhlasil a plynule přešel k provádění prvního servisu zleva, aniž by vyčkal na soka. Samozřejmě, že dal eso, když nikdo nereturnoval no a šel si sednout. Malý tenista s brekem přišel požádat o pomoc. Tak došlo k jednání, během něhož přítomný rodič začal tvrdit, že syn má pravdu a že viděl jasné eso, které protistrana uznala a že nechápe, proč brečí. Zvlášť když to druhé eso bylo taky jednoznačné a „že ten mladý lže jak když tiskne“. 

Oba hráče si beru stranou a říkám: „Kluci, máme tady kamery VISTA TV a opravdu mi řekněte, jak to bylo“! V tom se starší zřejmě zalekl a řekl: „Prostě z prava to bylo eso a já se s ním nebudu zdržovat. Tak jsem na něj nečekal a servíroval zleva“!  Upozorňuji staršího, že platí hlášení přijímajícího. A není možné situaci řešit tímto způsobem. Ten to pochopil a po utkání se přišel omluvit. A co myslíte, přišel i tatínek?

________________________________________________________________________________________________________________

Jiří Knížek