Když hrajete fotbal nebo hokej, tedy spíše váš potomek, potom je docela běžné, že pokud vyrazíte na mistrovské utkání nebo nějaký nemistrovský turnájek, tak si docela přesně můžete naplánovat denní, potažmo víkendový rozvrh. Ale znáte to. Každá mince má dvě strany. A vy a ani váš potomek nemáte moc velkou jistotu, jak velkou porci zátěže ten či onen hráč bude muset zkousnout. Pokud je trenérem fanatický kariérista, který potřebuje zviditelnit hlavně sám sebe a celé utkání nebo dokonce turnaj odehraje na „sedm statečných“, tak potom se musí žáček hodně snažit, aby byl v té sedmičce. Někdy snížená snaha musí být nahrazena finančními nebo profesně-kariérními schopnostmi tatínka a dokonce se občas může zapojit i maminka (kdo si pamatuje na scénku z filmu Forrest Gump, kde matka hlavního hrdiny přesvědčuje pana ředitele školy o schopnostech svého syna, jistě bude vědět o čem mluvím).  

A teď se podívejme na tenis. Nechci mluvit o způsobu trénování a získávání podpory formou různých středisek, ale pouze se chci zaměřit na vlastní tenisové zápasy. Ať dítě hraje tenis na jakékoliv úrovni, tak se dnes vůbec nemusí ohlížet na to, zda bude nominováno na nějaký turnaj jednotlivců. Dokonce dnes je tak malý počet aktivních hráčů v nejmladších věkových kategoriích, že trenéři a vedoucí pracovníci v klubech přemlouvají rodiče s dětmi, aby přijeli na mistrák.

Takže účast v tenisových kláních má zajištěnou každý podle svého vlastního výběru a schopností. Ale zde si kladu otázku, zda mladí tenisté a jejich rodiče (velice často za tichého souhlasu trenérů) využívají dostatečně prostor k tomu, aby se dítko v utkání realizovalo na té úrovni, na kterou se připravují právě pod vedením „mlčících“ trenérů, jejichž hodinová sazba není na úrovni minimální mzdy. 

On totiž takový tým kolektivního sportu přijede k utkání minimálně hodinu před začátkem a po poklidném převlečení dochází na důkladné rozcvičení včetně protažení a dostatečného soustředění na minuty příští. A v tenise? Tam jedou někteří bomby. Do programu dáte „NB time“ a borec přijede i s doprovodem 5 minut po. Je sice pravda, že potom musí čekat, až se uvolní dvorec. Ale není právě ten čas čekání právě k důkladné přípravě na mač místo tlachání a telefonování o tom, jak se to „tady“ táhne? A na druhou stranu, pořadatelé zvláště halových turnajů myslí i na plynulé obsazovaní kurtů. Nám se velice často stává, že když se snažíme hráčům docela přesně stanovit začátek jejich utkání, tak plejeři přijíždějí přesně na stanovený čas nebo opravdu i po něm. A my jako pořadatelé máme volný prostor, který něco stojí. Potom se opravdu nedivím, když pořadatel turnaje počítá na utkání pouze s hodinkou na zápas a hráči se mu v klubovně nakumulují, protože akce nabrala sekeru i dvě hodiny. 

Myslím si, že přístup tenisové veřejnosti k přípravě na zápasy hodně pokulhává za kolektivními sporty na skoro všech výkonnostních úrovních. Z vlastní zkušenosti vím, že mladí hokejisté nebo fotbalisté či dokonce softbalisté nemají problém jít během turnaje i více než čtyřikrát nejen na rozvičku, ale dokonce po každém zápase provést i „docvičku“.  A tu jsem během turnajů mladých tenistů viděl opravdu výjimečně! Takže když se začne blýskat na lepší časy v tenise i v tomto směru, tak i pořadatelé určitě přehodnotí své strategie a potom bude opravdu na každém jednotlivci, jaký podnik si vybere. Když jsem psal o těch mincích, tak dvě různé mince mohou mít  jednu stranu shodnou. Myslím tím Orla, který  je vedle Sokola symbolem základů tělovýchovy v Zemích koruny České, jejímž úkolem bylo vychovávat hlavně zdravou a zdatnou mládež. Tak na to nezapomínejme!

---

Jiří Knížek

12. ledna 2025