Když pořádáte tenisový turnaj, tak se velice často dostanete do rozhovoru s někým z rodičů, kteří se vás ptají na různé věci kolem výchovy sportovních talentů. A tak se může stát, že se bavíte s člověkem, který pochází z vašeho rodného kraje a ani to nevíte. Potom, když dojde k prolomení takového nechtěného tajemství, začnete vzpomínat na společné známé a vyptávat se na spoustu věcí týkajících se minulosti. A stejně to se mi přihodilo během pořádání právě dnes skončeného turnaje B starších žáků, kdy mi jeden tatínek dokonce přinesl jeden nádherný dárek. 

Byla  jím publikace Sto let bělohradského tenisu, kterou mi daroval právě při vzpomínání na to, jak to v Lázních Bělohrad funguje. Co je nového, co naopak nepřežilo do dnešních dní. Na společné známé, a to nejen z lázeňského města, ale i na ty, kteří do tohoto městečka jezdí nebo v minulosti jezdívali hrát tenis na krásné kurty v lázeňském parku. Když jsem si knížku prohlížel, vzpomínal jsem na spoustu skoro zapomenutých známých a rozpomínal se na velké množství dalších zážitků. Prostě si začnete uvědomovat, jak dlouho se člověk kolem bílého sportu motá a co vše již zažil. Co třeba před 30 – 40 lety bral jako dávnou minulost a dnes považuje za pevné kořeny, kterými se tenis ukotvil v české společnosti. Na tradici, která vznikala již za Rakouska-Uherska, úžasné výsledky rodiny Koželuhových, emigraci pana Drobného, který svůj wimbledonský titul vybojoval jako občan Egypta, protože musel svoji vlast opustit kvůli komoušům stejně jako Martina Navrátilová. Stejně tak spousta dalších tenistů, kteří nebyli tak úspěšní, ale šíříli dobré jméno našeho sportu po celém světě stejně jako dlouhodobá světová jednička Ivan Lendl, který měl s rudými bratry své zkušenosti. 

Jasně, že nesmíte zapomenout na Jana Kodeše, našeho jediného mužského šampiona All England Clubu, jehož titul nás přivádí k dalším titulům z londýnské trávy, tentokrát v podání žen. Ale to jsme již v současnosti a ze snění mě hned vytrhne článek a slova předsedy svazu Kotrby, který vítězství našeho týmu nad USA komentoval slovy: „Doufám, že to povede k tomu, aby veřejnost byla na tenis opět hrdá“. Chci jen říci, že spousta českých tenistů, ale i velká část veřejnosti je na český tenis stále hrdá. A je to díky minulosti, ve které naši reprezentanti získávali poháry a ocenění po celém světě.

Bylo to hlavně osobní obětavostí a pracovitostí jednotlivých hráčů a jejich nejbližšího okolí a bylo jedno, zda se to týkalo habsburské monarchie, první republiky, protektorátu nebo rudého teroru. I  v dnešních dnech lidé vnímají výsledky jednotlivců, ale také očekávají otevřenost a komunikaci směrem ke všem členům tenisového hnutí v české kotlině v tom směru, že chtějí, aby věci byly nazývány správnými jmény a dokud se toto nezmění, tak je jedno, kdo je u vesla. Petr nebo Pavel, hlavně ale aby nám zůstala Štvanice, svatostánek českého tenisu, kde se odehrávaly již před sto lety až do nedávné minulosti ty největší tenisové bitvy, na které jsme hrdí.

---

Jiří Knížek

16. září 2025