Moderní sport už dávno není jen o talentu a tvrdé dřině. V hokeji nebo fotbale jsou data běžnou součástí hry – kluby i veřejnost mají k dispozici detailní statistiky, heatmapy, expected goals, rozbory pohybu hráčů. Fanoušci si mohou udělat vlastní názor a trenéři dostávají jasný materiál pro práci.

Např. v českém hokeji se za poslední roky odehrála zásadní revoluce. Data už nejsou doplňkem, ale základem rozhodování.

• Trenéři mají k dispozici detailní metriky: čas na ledě, počet střídání, poměr vyhraných buly, heatmapy střel, efektivitu při přesilovkách i oslabeních. Z těchto čísel lze vyčíst, kdy hráč „odešel z fyzické energie“, jak reaguje na tlak nebo v jakých situacích je nejsilnější.
• Skauti už dávno nejezdí jen „na pocit“. Díky datům vidí dlouhodobý vývoj hráče, jeho výkonnostní křivku i srovnání se spoluhráči či konkurencí. Pocit z tribuny je tak doplněn tvrdými čísly.
• Kluby dokáží data využít pro práci s mládeží – od monitoringu tréninkové zátěže až po dlouhodobý vývoj hráčů. Oproti tomu tenisové kluby většinou operují jen s výsledkovou listinou.
• Investoři a partneři mají díky otevřeným statistikám lepší možnost měřit návratnost své podpory – vidí, jak klub pracuje, zda posouvá hráče a jaký má reálný vliv na výsledky.
• A dokonce i laická veřejnost má přístup k sofistikovaným datům – na webu hokej.cz si fanoušci prohlédnou heatmapy střel, detailní statistiky hráčů i týmů, sledovat mohou i očekávané góly (xG). Hokej tím buduje vyšší fanouškovskou loajalitu, protože data dělají hru srozumitelnější a zajímavější.

Velká Británie se v tomto směru posunula výrazně dopředu. Tamní tenisová asociace LTA vybudovala National Player Database, která mapuje vývoj hráčů do detailu. Trenéři i rodiče mohou sledovat rychlost podání, procento prvních servisů, úspěšnost returnů nebo třeba typické chyby. Na základě těchto informací systém doporučuje i vhodné turnaje – zda má smysl zůstat na regionální úrovni, nebo už zkusit vyšší soutěž. Rodiče tak vidí jasně, že jejich dítě má například servis na úrovni starších ročníků, ale return pokulhává. Místo pocitů dostávají konkrétní argumenty, kde hledat prostor ke zlepšení.

Podobně funguje i americká USTA, která spustila projekt Player Development Analytics. Ten nesbírá jen turnajové výsledky, ale propojuje je i s fyzickými testy a psychologickými dotazníky. Výstupem jsou přehledné grafy, které rodičům ukazují trend výkonnosti jejich dítěte oproti vrstevníkům. Díky tomu je hned jasné, zda dítě jen dominuje na regionální úrovni, nebo má parametry na to prorazit i na národní scéně. U rodičů to snižuje falešná očekávání a pomáhá jim lépe plánovat, kolik energie a financí má smysl investovat.

Austrálie jde ještě dál. Jejich Match Centre poskytuje detailní statistiky zápasů – nejen skóre, ale také poměr vítězných úderů a nevynucených chyb, průměrnou délku výměn nebo úspěšnost na druhém servisu. Rodiče tak nemusí řešit jen holý výsledek. Vidí, že jejich dítě sice prohrálo, ale třeba mělo více winnerů než soupeř a rozhodly jen klíčové momenty. To mění optiku – dítě není vedeno k tomu, aby „za každou cenu vyhrálo“, ale aby rozvíjelo konkrétní dovednosti, které dlouhodobě přinášejí úspěch.

ČTS se spokojí s tabulkami výsledků a strohými čísly o účasti. Žádná systematická analytika výkonu hráčů, žádné moderní ukazatele pro trenéry ani transparentní reporting pro rodiče či partnery.

Hokej, ale i ostatní sporty otevírají data všem a vytváří důvěru i prostor pro růst, tenis působí jako sport bez zrcadla. Čísla jsou přitom realita – a kdo je neumí používat, ten hraje slepou hru. Co je důvodem, že sport, který patří do TOP3 sportů v zemi takto významně zaostává?

Tímto přístupem vytváříme obrovský dluh, který budeme těžko dohánět, podobně, jako tomu je v jiných oborech jako jsou zdravotnictví (prevence) nebo školství (personalizované vzdělávání).

---

-tk-

15. září 2025