Podle jedné studie prý každý člověk na světě zná přes, a nyní mě nechytejte za slovo, čtyři nebo pět, možná šest kontaktů, všechny obyvatele naší planety. Někdy jsem to zkoušel spočítat a představte si, že mi to tak nějak vycházelo. Dokonce jsem se dostal tak daleko, že přes jeden kontakt „znám“ nejvyššího tajemníka Komunistické strany Číny Si Ťin-pchinga. Ale není to tím, že bych znal bývalého prezidenta Miloše Zemana. Při dodržení popisovaného schématu bych prakticky měl znát na třetí či maximálně čtvrtý přenos všechny význačné osobnosti světa. 

To je jenom popis toho, co se všechno dá „vymyslet“, aby člověk někdy přemýšlel nad zbytečnými věcmi, protože co vám vlastně taková známost přináší? Nic. Vlastně mě jenom napadá scénka z románu Jaroslava Haška Dobrý voják Švejk, kde hlavní hrdina Švejk opravdu vždy najde nějakou cestičku k tomu, aby navázal hovor pod záminkou, že znal kohokoli z okolí opět kohokoliv.  A tak se dá říci, že celou historií lidstva se prolíná touha potkat se s někým slavným nebo významným. A opět jsme u toho. Pro někoho je slavný člověk, o kterém se domníváte, že ho možná zná velké množství lidí, ale vám vůbec neimponuje z toho či onoho důvodu.

Pro mládež je ale setkání s někým slavným často velice inspirativní. Zvlášť když se někde děti potkají s osobností působící v oblasti volnočasové aktivity, kterou sám mladý člověk sleduje nebo dokonce se jí zabývá. Znáte to sami, když třeba někdo vyhraje setkání se sportovní star v rámci nějaké soutěže a nebo se s ní náhodou potká na letišti, tak potom záleží na okolnostech, zda se osmělíte dotyčného oslovit nebo jenom zíráte. Ale když vám zavolá bratránek, že za pár chvil bude trénovat s wimbledonskou vítězkou, zlatou olympijskou medailistkou a bývalou světovou jedničkou ženského tenisového žebříčku WTA Venus Williams a že máte přijet na potréninkový meeting, tak neváháte ani na chvilku. A dokonce přestanete řešit dilema, „proč jsem se nezúčastnila“ přeborů Prahy, zvláště když si budu moci s jedním z idolů mnoha dívek věnujících se tenisu pěkně přátelsky pokecat. 

To jsou ty momenty, na které se nezapomíná. Někdy se vám podaří propojit svůj zážitek i s někým dalším z rodiny. Třeba s dědou, který vás ke sportu přivedl, stejně jako i zmíněného bratránka Patrika a který měl  tu možnost setkání s jednou ze sester Williams také a samozřejmě, že ji využil. Potom si člověk uvědomí, že když se něčemu věnuje, nemusí dosáhnou na ty nejvyšší mety a medaile, ale jeho zájmová činnost ho může přivést k setkání s opravdu velice známým člověkem. Potom nepotřebujete žádné statistiky nebo výzkumy, zda se teoreticky s někým znáte. Prostě sportujete a najednou mluvíte se svým idolem. A…vo tom to je. 

https://www.facebook.com/share/r/15QW172pG9U

---

Jiří Knížek

19. listopadu 2025