Ve finále Roland Garros v roce 1984 porazil Ivan Lendl svého možná největšího tenisového soka, Johna McEnroa, v pětisetové bitvě. Když obrátil pro sebe se nepříznivě vyvíjející skóre 1:2 na sety na konečné vítězství 3:2. Že to byla bitva o každý míček, dokazuje i to, že obě závěrečné sady vyhrál rodák z Ostravy v poměru 7:5. A bylo to pro něho přelomové vítězství, protože to byl zároveň i první grandslamový titul, který budoucí světová jednička z Československa získala. Svým způsobem to byl důležitý zápas i pro poraženého Američana, který tolik toužil v Paříži zvítězit, leč se mu povedlo pouze jednou postoupit do finále. Právě toho, ve kterém selhal, i když první tři sety nasvědčovaly spíše vítězství kudrnatého bouřliváka.

V té době se teprve začínala rozvíjet analýza hry soupeře a tak by bylo spíše náhoda, kdyby se John dozvěděl, proč prohrál. Když totiž pracovníci výpočetního centra vyhodnotili účinnost jednotlivých úderů, tak zjistili, že Amík tvrdošíjně používal na první podání stále jeden druh servisu. Kdežto při druhém podání různě kombinoval rotace z důvodu lepší obrany proti drtivým returnům mladého Čecha, který byl již na začátku své kariéry znám právě svoji tvrdou až nekompromisní hrou od základní čáry. A představte si, že účinnost druhého servisu byla účinnější než toho prvního. Z dnešního pohledu to je až neuvěřitelný jev, ale i to je důkaz toho, jak se tenis vyvíjí a také jak se změnil.

Důležité je říci, že v dnešním tenise není rozhodující procentuální úspěšnost prvního servisu, ale spíše procenta vyhraných míčů po prvním servisu. Dnes se díky materiálnímu vybavení a pokroku hráči v rychlosti v podstatě vyrovnají, ale důležitější je, jak s tou rychlostí naloží. Někdy uberou na úkor přesnosti, jindy na úkor rotace. Prostě je důležité dostat protihráče do nekomfortní situace, ze které mohou těžit při následném diktování hry.

A i z tohoto důvodu je důležité učit hráče tenis s využitím všech druhů úderů a zakončení výměn z různých pozic již od začátku. V dnešním tenise totiž postrádám takovou hráčskou inteligenci, která pramení ze čtení hry soupeře s tím, že hráč umí odhadnout způsob reakce na svůj úder a včas vycítit příležitost k ukončení výměny v následujících maximálně dvou úderech. Většinou se vše odehrává na úrovni tvrdé přestřelky od základní čáry s čekáním na chybu protivníka. Málokdy je k vidění pestré používání změn rychlosti a rotace k vytvoření časové nouze na odpověď na svoji hru a tím přebrání aktivity ve výměně tak, aby hráč zakončoval náběhem k síti a volejem či smečí.

Jak jsem napsal výše, tenis se stále vyvíjí. Za pár let takové rány od základky, jaké vídáme od dorostenců, budou běžné již v kategorii U14. Potom bude rozhodovat právě ta pestrost hry a umění číst soupeře. Před 40 lety to ještě dělaly se zpožděním počítače, ale dnes je potřeba hráče již od mládí připravovat na pojetí hry, které využívá pestrou paletu úderů a jejich provedení v kombinaci s jejich taktickým využitím na základě „přečtení“ soupeře. Ale ten cit pro hru hráč nezíská pouze tvrdošíjným bušením do balonů od základky, ale chutí hrát celodvorcový tenis bez obav z dílčího neúspěchu. Proto si myslím, že vybírat hráče do středisek již v 9 – 12 letech na základě postavení na žebříčku je chyba. I dnes kolikrát vidím, že mladý nadějný tenista přijede na turnaj a v 1. kole vyfasuje pětatřicátníka, který si chodí udělat žízeň dvakrát, maximálně třikrát týdně a to ještě nepravidelně.

Potom má dorostenec problém vůbec porazit „strýce“, protože si neumí poradit s protivníkovou pestrou obranou, která ale není moc tvrdá. Spíše volná až vyzývající k tomu, aby se mladej svými pokusy sám znejistěl. Dokonce jsem slyšel rozhovor takového mladíka se svým starším přemožitelem, který se juniora ptal, proč jsi mi to stále hrál do bekhendu? A juniorova odpověď zněla: „Protože se to tak hraje!“?  Tak na to mu ten zkušený plejer pouze odpověděl: „A všiml sis, že jsem nezkazil ani jeden čop?“ Na to zazněla až stydlivé. „Ne“. To, že mladý tenista hraje pětkrát týdně je smutná vizitka toho, kdo a kde ho trénuje. Já to vím, ale nebudu vám to zveřejňovat. Raději se dívejte kolem sebe a přemýšlejte, komu a za co platíte. Tím myslím rodiče.

---

Jiří Knížek

27. září 2025