Nedávno mi kdosi oznámil, že vzhledem k tomu, že mi bude 65 let, budu moci používat městskou hromadnou dopravu v Praze zadarmo. Mě to opravdu mile překvapilo, i když můj syn se mě ihned zeptal, jak já to využiji, když všude jezdím v autě a informaci o slevě pro důchodce doplnil poznámkou o padesáti procentní slevě již od šedesátky. Vidíte, a já jsem to nevěděl. Možná bych  začal MHD využívat častěji a tím i něco více udělal pro životní prostředí. Prostě díky neinformovanosti z lenosti jsem přišel o možnost určité výhody.

Na druhou stranu jsem si také díky pohodlnosti naběhl. Když jsem například jel metrem a myslel si, že můžu využít zlevněnou jízdenku podle času. Při výstupu z podzemky jsem zahlédl revizory, kteří kontrolovali cestující a já v domnění, že je vše v pořádku, jsem doslova ve stylu Mr. Beana zamířil k mužům s odznakem důležitosti v ruce. Ani mě nenapadlo, že bych porušoval přepravní řád, prostě jsem kolem nich proběhl, ležérně nechal nahlédnout na jízdenku a…asi po ujití dvou metrů na mě padla těžká ruka zákona. „Kam jdete? Máte neplatnou jízdenku!“ V tu chvíli jsem si myslel, že ta důležitost je trochu přehnaná a že si někdo hraje s desítkami sekund. Ale ouha. Nevěděl jsem, že v případě metra jde o čas a také o počty stanic, které jsem projel. A to jsem nevěděl a následoval trest. No, tedy trest. Prostě jsem v té době zaplatil na místě 200 Kč, ani nevím, zda jsem chtěl potvrzení, protože jsem se v tu chvíli cítil jako Lojza (nemyslím tím šéfa českého hokeje) a pelášil z vestibulu do ulic na čistý vzduch.

Toto všechno mi dnes večer naskočilo na mysl, když mi jeden tatínek napsal zprávu, že je překvapený z toho, jak fungují pravidla Race to Wimbledon. Že si prý nevšimli nutnosti hrát debly a tak dále. Na konci sezony 3. ročníku, kdy to je napsáno v poznámce pořadatele u každého turnaje. Je pravda, že jsem napsal jeden ze svých příspěvků o doslovném dodržování pravidel a tak trochu vyzýval k citlivému vedení turnajů, aby rozhodčího bylo co nejméně vidět. Ale základní pravidlo, které v podstatě určuje princip celého projektu RtW, a to přitáhnout děti ke hře a nevzdávat to při prvním nezdaru s chutí odehrát toho co nejvíce, je nepřekročitelný limit, který je nutné vždy dodržet. 

Takže čtěte, čtěte, čtěte všechny poznámky. Nejenom u našich akcí. Ale všeho, čeho se účastníte, abyste nebyli nemile překvapeni ztrátou nějaké těžce vydobyté výhody, o kterou jste svým nečiněním lehce přišli.

---

Jiří Knížek

16. března 2025