Víte, co všechno lze stihnout za 15 dní? Přečíst 3 – 5 knih, shodit pár kilo, uvést do provozu nový Starbucks, udělat si roadtrip přes půlku Evropy, dostat se z kvalifikace do finále tenisového turnaje (pokud jste Jirka Lehečka), vypustit pár satelitů (pokud jste Elon Musk) nebo čekat na „rychlou“ odpověď od svazu (pokud jste naivní a věříte v efektivitu a transparentnost zdejší práce). Ale pojďme na chvíli odbočit.

S velkým uspokojením sleduji zvyšující se četnost návštěv mého blogu, kde se vyjadřuji k situaci v českém tenisovém hnutí. Na rovinu musím přiznat, že jsem absolvoval již nemálo schůzek a opravdu dlouhých telefonátů, které těmto střetnutím předcházely. Většinou mi volající vyjadřují podporu a chtějí se se mnou sejít, aby se mnou probrali další témata, která tíží nejenom je samotné, ale také jejich známé a kamarády. Velice často se dostávám k informacím ohledně zákulisních vazeb napojených na byznys a politiku a musím na to říci, že vždy se odkazuji na mé vystoupení na loňské valné hromadě, kde jsem jasně řekl, že chápu postoj hlavního sponzora a jeho obavy o efektivitu vynaložených prostředků. Na druhou stranu jsem vyslovil názor, že způsob, jakým revoluční Valná hromada proběhla, se mi nelíbí. A upozornil jsem na obavy ohledně privatizace českého tenisu a obsazení vrcholných funkcí svazu lidmi, kteří drželi Kaderku u moci více jak 15 let. 

O mé první obavě snad jindy. Ale k tématu starých struktur se dnes vyjádřit opravdu musím. Všichni čtenáři vědí, že se mi nelíbí (ne)komunikace bafuňářů. Zvláště citlivý jsem na protěžování určitých jedinců a mlžení. V tomto směru jsem vyvinul určité úsilí k nápravě, která by měla začít tím základním. Uveřejněním seznamu hráčů všech středisek. To se lidem na Štvanici povedlo po dlouhých 15 dnech od slibu kompetentních osob, že to není problém. Ale jak nám realita ukázala, problém to byl. Protože kdyby sportovní úsek měl všechny seznamy k dispozici, tak to bylo pro ajťáka nebo figuru, která má přístup k úpravám, práce na půl hodiny. I s kávou z automatu v recepci. Ale ono ne, protože kdo by si jenom troufl takovou to věc požadovat!? Dokonce proběhla jakási komunikace, kde mi bylo naznačeno, že nikoho nebudu úkolovat. 

A tím jsme opět na začátku našeho příběhu. Takže dojde k nějakému slibu. Nic se neděje, potom se objeví „živé“ excelové tabulky, které leccos vypovídají o způsobu práce odpovědných pracovníků. Takže na toto téma napíšu článek a trvá další týden, než se aspoň v těchto dnech seznam členů jednotlivých středisek na jakési odpovídající úrovni objevil. Škoda jen, že v kolonkách u každého hráče chybí klubová příslušnost. Aby si každý čtenář mohl udělat obrázek o regionálním rozložení středisek a spádovosti ve vztahu k jednotlivým klubům a hráčům, což byl jeden ze základních prvků podpory talentované mládeže. 

Jak je vidět, bude nutné začít bojovat za transparentnost jednotlivých procesů. Ať se to týká ekonomiky středisek, způsobu zpřehlednění nákladů na každého hráče tak, aby rodiče podpisem reprezentační smlouvy nestrkali hlavu do oprátky. Ale také výsledky jednotlivých středisek ve vztahu s typováním jedinců a následné výsledky v dospělosti a tím výkonnost jednotlivých trenérů a jejich nadřízených. A právě tím, že co se děje, jako když se nic neděje, mě utvrzuje v tom, že moje námitka ohledně netransparentního výběru odborníků bez jakékoliv soutěže byla více než oprávněná. 

---

Jiří Knížek

27. února 2025