30 tisíc důvodů k zamyšlení
Kolem organizování mládežnických tenisových turnajů a vlastního systému výchovy tenisové mládeže se motám již od roku 1982. Věřte mi, že za tu dobu jsem měl možnost potkat velké množství tenisového potěru, mezi nímž se objevili i budoucí hráči, kteří se to naučili na opravdu top úroveň. Od Bohdana Ulihracha přes Dušana Karola, Petra Vymetálka až po dnes známá jména jako Jirka Lehečka, sestry Fruhvirtovi, Nikolu Bartůňkovou a mnoho dalších. Vždy jsem si v duchu říkal, kam to ti mladí mohou asi tak dotáhnout? A vždy jsem sledoval také jejich nejbližší okolí. Jak to ovlivňuje růst nadějného sportovce. Jeho pracovitost, houževnatost, slušnost k okolí samozřejmě i samotnou výkonnost na dvorci. A musím říct, že ve velké, spíše až drtivé většině všech příběhů jsem to trefil. Nebudu nyní uvádět koho jsem kam pasoval a komu nevěřil, ale vždy velkou roli hrála výchova a vztah k okolí.
A nyní se musím vrátit do roku 2013, kdy jsme v září pořádali turnaj kat. B mladších žáků jako MetLife cup s dotací 30 000 korun. Tehdy vypukla ohromná mela o to, kdo u nás na tomto turnaji bude hrát. Opravdu zájem byl velký a nakonec se ve finále utkali Andy Paulson, který porazil Jiřího Lehečku. Oba finalisté, ale i semifinalisté singlů a taktéž nejlepší čtyři páry z deblů obdrželi odběrové poukazy na sportovní zboží včetně upomínkových reklamních šeků. Myslím si, že se tato trochu průkopnická akce povedla. Hodnotím to na základě velkého množství smsek a mailů, které jsme obdrželi od vítězů, ale také od těch neúspěšných.
Ale doba se mění. Tento víkend jsme uspořádali Pražský přebor mladších žáků a jako jediní pořadatelé jsme poskytli opět dotaci ve výši 30 000 Kč. Hráči obdrželi od PTS poháry a věcné ceny od společnosti Dunlop a opět naše reklamní šeky na odběr sportovního zboží. Převážná většina zúčastněných byla spokojená. Ale představte si, že padaly takové narážky jako např.: „V Yonexu?“ nebo „Nešlo by to hotově, chceme dětem koupit Lego!“. Tak to mě dostalo. A opět, již po několikáté jsem si musel připomenout větu mého otce, který mi vždy říkal: „Jirko, až se budeš drápat nahoru, chovej se vždy slušně a pokorně, jinak se ti může stát, že až budeš padat dolů, tak ti nikdo neodpoví ani na pozdrav!“ V poslední době se mi toto moudro vybavuje čím dál častěji…
Jiří Knížek
8. ledna 2025