Prázdniny se nám přehouply do druhé poloviny. Z našich tenisových areálů se začínají stahovat hráči, kteří získali možnost studovat ve Spojených státech. Jsem opravdu nadšený, že v dnešní době mají mladí lidé možnost legálně odejít do zahraničí. Buď za prací nebo studiem bez rozdílu politické angažovanosti rodičů. Z vlastní zkušenosti vím, jak je takové studiu přínosem pro rozvoj člověka a jeho osobnosti. Ze zámoří se nám vracejí doslova jiní lidé (tedy v převážné většině). Lidé, kteří se naučili jazyk a dostalo se jim vzdělání, které určitě přispěje i k rozvoji naší společnosti. Jsem rád i proto, že spousta těchto studentů celé mládí sportovala, ale na absolutní vrchol se jim dojít nepodařilo. I přesto zůstali v pravidelném zápřahu a měli před sebou cíl, který se jim začíná plnit.

Nerozezná Horu Říp od skládky

Nyní je pouze na nich, aby i v Americe pokračovali v odpovědném přístupu ke studiu, sportu a vlastně životu vůbec. A přeji jim úspěšné zvládnutí nové životní etapy. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že ne každý může odcestovat za „velkou louži.“ A právě proto je nutné, aby si rodiče uvědomovali, že tenis není vše a že je potřeba se na vykročení do světa dlouhodobě připravovat i vedle budování tenisové kariery. Zažil jsem mnoho přístupů k řešení vzdělání „budoucích tenisových hvězd“. Jednomu tatíkovi jsem nemohl dlouho vysvětlit, a také nevysvětlil, že když jeho klučina v páté třídě nerozezná Horu Říp od skládky odpadu, tak na té jejich cestě není něco v pořádku. A čas mi dal zapravdu. Žádné studijní angažmá v USA nebude a vysněná reprezentace jakéhosi ministátu ze středomoří také ne! 

Hitovat a nechodit do školy

Ono studovat, jak já říkám, „střední pomocnou“ jen proto, že můžete stále hitovat a nemusíte do školy, kde to nakonec nějak dopadne, není také žádná výhra. To se potom taky můžete dostat do diskuze s dvěma adepty zahraničního studia, kde jeden na záludnou otázku, kolik bylo Mušketýrů, odpověděl, že se nachytat nedá. Byl v obraze a název knihy Tři mušketýři ho nezmátl. Ale jeho odpověď, že jich bylo sedm, tak ta mě zaskočila. Smíchy jsem málem omdlel. No a jeho kámoš, který se pasoval na toho chytřejšího, to uvedl na „pravou míru“. Pane Knížku, byli DVA.

Co k tomu dodat? Opravdu všem přeji úspěch. Ale ten si všude ve světě musíte zasloužit. Držím vám palce (nebo snad pěsti, ty přinášejí štěstí) a makejte! Ať Amerika vidí, že jsme dobří tenisté, ale nejen to!

________________________________________________________________________________________________________________

Jiří Knížek

12. srpna 2024