Ne vždy může být láhev sektu důvodem k oslavě nebo zdrojem příjemných zážitků. O jedné takové jsem se nedávno zmínil v rámci kritiky způsobů přidělování turnajů vyšších tříd, tedy A a B. Doslova jem napsal, že pořadatel vrazil holce do ruky lahvinku a stovečku, v případě finalistky a vítězka dostala kilča dvě, takže si mohla koupit o tři kopečky zmrzliny více. 

Podle počtu přečtení dotyčného článku a zvláště intenzity vyhledávání si myslím, že toto téma mezi tenisty rezonuje a určitě jim není jedno, co se to jako děje. Na druhou stranu jsou i lidé, kteří pořadatele obhajují a tvrdí, že jiná je situace v Praze a jiná je naopak někde na severu Čech. A mají pravdu. Do centra české kotliny se dostane člověk jednoduše a skoro ze všech stran po dálnici. Naopak do pohraničních měst často ani dálnice nevede a spojení vlakem je zdlouhavé. A zde máme právě ten zádrhel.

Proč se tedy přidělují turnaje do oblastí a v nich do měst, které svojí dostupností jsou problematické a navíc pořadatel přiděleného turnaje vyšší kategorie není schopen tuto „nepřízeň“ přebít zajímavými cenami nebo finanční odměnou? Je to z toho důvodu, že se zde stalo normálem přidělovat turnaje podle známostí a „zásluh“ a tím pádem dát najevo, že ty turnaje vlastně nejsou pro hráče, ale jsou  jakýmsi zdrojem jednoduchého příjmu za „něco“. Prostě máme B-éčko, tak k nám přijedou nějací hráči a my ještě k tomu dáme vyšší startovné. Nikdo nic neřeší, nikdo se nesnaží  sehnat prachy, prostě to předseda dohodl, ženský napečou bábovky a nějaká ta tiska připluje do kasy. A co hráči? 

Ti dnes raději budou jezdit třeba i na céčka, kde bude dobrá konkurence a také zajímavé odměny. Vlastně dnes spousta hráčů, kteří tenis „umí“, ani nehoní body kvůli žebříčku. Za těmi se honí mladí, jejichž výjezdy zatím cáluje tatík, který stále před sebou vidí cestu k profesionální kariéře potomka. A tak se stane, že na Béčku bude hrát 20 hráčů nebo hráček, povětšinou mladých honičů bodů a na C-éčku může hrát borec, který mladému finalistovi naloží kdy chce, ale raději odehraje zápasy za money a s dobrými soupeři. Ale i když vyhraje celý turnaj, tak může získat pouze bodíky za sedmičku, ale ten hůře obsazený a dotovaný podnik nabízí vítězi body minimálně za osmičku.

Takže i takto se zkresluje prostředí v českém tenise. Nikoho nic nepálí, vazby a vztahy přetrvávají, nikdo se nemusí moc snažit, aby se prosadil. A všichni by jsme měli být happy. Protože to nejhorší prý máme za sebou. 

---

Jiří Knížek

24. ledna 2025