Pozdní oběd

Dnes jsem si opět naběhl. Šel jsem do restaurace na pozdní oběd. Tam běžel na TV obrazovce přenos Báry Krejčíkové se Slovenkou Annou Schmiedlovou, který prohrála ve dvou setech. To vám zase byly názory. Ty nejkurioznější však vycházely od čtveřice mužů, u kterých jsem si nebyl jist, zda by v dnešním horku přeběhli přes ulici. A to jim bylo okolo 40 let. Kolikrát jsem si sliboval, že jídlo si sportovním přenosem kazit nenechám. Vůbec nejde o výkon naši tenistky, i když mě její prohra zrovna nepotěšila, ale ty názory!  Ještě že v místnosti bylo pár rozumných, kteří vytvořili názorovou opozici, takže k hromadnému skandování “Krejčíková ven!” nedošlo. 

Po cestě domů jsem si uvědomil, že to co jsem právě zažil, je vlastně normální. Každý má právo na názor. Sport nevýjimaje. Vezměte si například řešení výběru turnajů v kalendáři mladých tenistů. Jedni jezdí turnaj za turnajem, tak jak jsou napsány v termínové listině ČTS. Prohra, odjezd domů. Další den zápas v prvním kole další akce, den co den, týden co týden. Jiní zase, snad na základě doporučení svých trenérů, jezdí pouze béčka a kvalifikace áčka a čekají na dobrý los, který jim přinese body. 

Jsou „borci”, kteří utečou ze své věkové kategorie, kde se prý hraje tenis pod jejich úroveň. A pokoušejí se hrát bez tlaku na svou osobu mezi dospělými. A jsou tady ti pragmatičtí, kteří všechny tyto trendy kombinují. Snaží se odehrát turnaje tak, aby  se hlavně nevyhýbali svým vrstevníkům. Jednotlivé akce vybírají s ohledem na momentální formu, počet proher či výher v posledním období. Aby nedošlo k negativní reakci na hru samotnou, ale k pozvolnému růstu výkonnosti.

Světoběžníci

Máme tady také skupinu hráčů, kteří nejsou ve své věkovce schopni uhrát semifinále na béčku a svoji strategii útěku do zahraničí omlouvají stále stejnými obličeji, které znají lépe než vlastní rodiče. Samozřejmě jako argument poslouží i lepší vybavenost zahraničních areálů, počasí a nakonec i rozvoj cizího jazyka. S mnoha těmito argumenty souhlasím. Ale když se potkám s někým z těchto hráčů, vždy mě zajímá, proč tedy svoji výkonnost, kterou „posunuli” změnou podmínek, nepřijedou potvrdit aspoň na ty opravdu kvalitní turnaje. Jako jsou áčka, turnaje ETA či ITF u nás v Česku. Většinou dostanu jako odpověď, že si kalendář tvoří dlouho dopředu a že mají domluvené debly atd.

Neřeknu ani slovo, když je někdo v popředí žebříčku ČTS a na ITF třeba do 60. místa. Ale i tací svoji výkonnost přijíždějí potvrdit, viz např. letošní Pardubická juniorka. Na druhou stranu jsem zažil spousty „světoběžníků”, kterým byla česká kotlina malá. Pohlednice z jejich cest by záviděl i Emil Holub. Při předávání svých „mouder” svým posluchačům vymývali mozky milionovými náklady na výchovu „úspěšného tenisty”. Potom takový jedinec dorazí do Evropy, aby odehrál něco i tady, za humny. A ejhle, body z Mexika, Nepálu, Iránu a kdo ví odkud ještě vůbec, na soupeře nedělají dojem. Ba naopak. Rád se vytáhne na nasazeného světáka, který se naučil tenisové počítáni i hindštině! 

Je to nakonec věc každého z nás, jakou cestou se vydá. Ale neposlouchejme názory těch, kteří si lžou do vlastní kapsy a tvrdí nám, že když neutratíte za rok miliony, tak nic nedokážete! 

________________________________________________________________________________________________________________

Jiří Knížek