V pondělí jsme dohráli turnaj starších žáků kategorie B. Singl vyhrál Kanaďan s čínskými kořeny Yichen Guo. Ve finále porazil Tomáše Sršně ve dvou setech. V podstatě by to mohla být běžná „agenturní“ zpráva o výsledku mladých tenistů. Ale zaujal mě způsob chování chlapce narozeného mimo Evropu, který již v semifinále nastoupil proti prvnímu nasazenému hráči Urbanovi. Ačkoliv prohrál první set, dokázal celé utkání otočit a nakonec postoupil do finále. Zvláštní na celém průběhu bylo, že v úvodní sadě jsem Gua upozornil, že jestli znovu hodí raketou, bude penalizován a že jsme na turnaji v Česku, tudíž mu penalizaci oznámím v češtině, protože není na mezinárodním turnaji.  

Vřelo to v něm, ale zvládl to

Samozřejmě, že po prohraném setbolu neudržel nervy na uzdě a vzteky zahodil láhev s pitím. A dostal napomenutí. Co se nestalo. Od této chvíle udržel nervy na uzdě, a již žádného penalizačního kroku nebylo potřeba. Yichen zápas dovedl do vítězného konce. Bylo vidět, že v některých fázích zbytku utkání to v něm doslova vřelo! Ale zvládl to. Jaký to byl rozdíl oproti jeho soupeři, který se vzdalujícím se vítězstvím ztrácel nervy a od 3. hry posledního setu bylo prakticky rozhodnuto. 

Během finále se mladý severoameričan choval úplně vzorně. I když se mu prvních 6 her v úvodním dějství nijak zvlášť nedařilo a byl rád, že to byla průběžná plichta. Udivovala mě jeho koncentrace na hru. Díky tomu dotáhl mač do průběžného vedení na sety. Na začátku druhé sady byl výsledek spíše ve prospěch Tomáše, když třikrát měl více na 4:1, ale neuspěl. Poté to již šlo ráz na ráz. Podle zápisu 6:3, 6:3. Ale jednoznačný průběh zápasu to nebyl. Vítěz celého turnaje se dokázal vyrovnat s psychickou zátěží utkání i s vědomím, že mu hrozí sankce od rozhodčího. On to dokázal a zaslouženě vystoupal na nejvyšší stupeň.

Co si ještě necháte líbit?

Ale co mě udivilo asi za všeho nejvíce. Vůbec nekomentoval svůj výkon k vlastní matce. Jak často slýchám výlevy mladých. Jdi pryč! Co tak asi mám hrát?! A spoustu jiných. Opravdu top je: „Drž hubu!“ Bylo pouze slyšet motivační jako například: „Come on“ nebo dokonce česky „Pojď!“ Divím se, že hráči hrající víkend co víkend, si neuvědomují negativní následky svého nevhodného chování. Divím se i rodičům, kteří při řešení „špatného voleje“ opomíjejí i tuto stránku hry, která je často určujícím faktorem pro konečný výsledek. A hlavně se divím, když si některý z rodičů nechá líbit kolikrát nevhodné výkřiky vůči vlastní osobě!

________________________________________________________________________________________________________________

Jiří Knížek