Dnes bych chtěl navázat na včerejší příspěvek. Týkal se rozcvičky a přípravy na vlastní sportovní výkon. Všichni trenéři a doufám i rodiče vědí, že úroveň výkonnosti v dospělosti je závislá na rozvoji všech pohybových schopností. Na FTVS nám vštěpovali názor. Podle mě pravdivý a nevyvratitelný. Že příprava na vrcholové výkony je v podstatě na stejném principu jako je stavba pyramidy. Její výška je také úměrná  rozloze základny, čím rozlehlejší podstava, tím vyšší stavba. Ale s tím souvisí i rychlost stavby. Je jasné, že než vybudujete širokou a pevnou základnu, tak ten kdo spěchá nahoru, ten bude zpočátku výše než vy. A bude i vyčnívat. Ale jak dlouho? 

Co nemůžeš změřit, nemůžeš řídit!

My zde v Česku vybíráme a hodnotíme hráče podle výsledků a bodů na žebříčcích dětí již od deseti let, ale je zde jakýkoliv regulátor akcelerace sportovní výkonnosti mládeže? Máme vůbec ucelený přehled předpokladů k dosahování vrcholných výsledků a výkonů v tenise? Zvláště, když tenis je jednostranně zatěžující sport? Vzpomínám na publikace Dr. Jindřicha Höhma, který publikoval své tabulky pro jednotlivé ročníky, ve kterých ohodnocoval úroveň zdatnosti mladého organismu v jednotlivých směrech výkonnosti. Hodnotily se rychlost, ohebnost, vytrvalost, síla. Neříkám, že byly bezchybné, dokonce během let se vyvíjely a docházelo ke změnám hodnocení. Od bodů za  jednotlivé centimetry či sekundy se přecházelo k pětibodové stupnici za jednotlivé výkony podle věku dítěte. 

Nikde jsem nenašel, výsledky členů středisek, které by hráčům a trenérům jak v centrech, tak v jednotlivých klubech dávaly alespoň jakýsi náznak úrovně pohybových schopností. To na jedné straně. Na druhé straně by vedení svazu mělo zpětnou odezvu z klubů, které by toto měření prováděl také, zda ti „vyvolení” jdou tou správnou cestou. Pravidelně se setkávám, že ti „na špici” provedou nějakou rozcvičku, skákání přes švihadlo, protahovací guma. Ale velice často je k vidění hráč, který si nedosáhne na špičku bot bez pokrčení kolen či si nespojí obě ruce za zády. Někdy se mu to povede z jedné strany, ale z druhé to je konečná. 

Dětem chybí síla, když ji nejvíce potřebují

Myslím si, že když svaz rozjel projekt Tenis dětem, měl by se zamyslet také nad rozumným jednostranným zatěžováním dětí a jejich akcelerací. Mistrů světa do 12 či 14 let máme dost. Ale musíme děti připravit na to, že ten pravý zápřah přichází v 15 letech a dále. Tehdy je potřeba využít pevných základů, které si mladý tenista vybudoval v předcházejícím období. A tady, si myslím, nám ujíždí vlak!

________________________________________________________________________________________________________________

Jiří Knížek