Vždy, když slýchám trenéry a šéftrenéry tenisových klubů jejich úvahy o tom, jak je důležité, aby se mladí hráči naučili hrát kvalitní tenis a nepodřizovat výkonnost výsledkům za každou cenu, tak jenom uznale pokyvuji hlavou. A říkám si, že to snad s tím naším sportem, a tím nemyslím jen tenis, není zase tak špatné. No a potom se jedu podívat na Spartu. Hraje se finálová část Mistrovství republiky smíšených družstev dorostenců a jen tak pro zajímavost se podívám na soupisky jednotlivých týmů, které se o titul šampiona utkají. Abych byl v obraze, co mě asi tak čeká.

A to vám je velice zajímavý pohled. Za ne jeden celek má nastoupit cizinec. Některé soupisky jich dokonce nabízejí i více. Tak si v duchu říkám. Proč to ti zástupci jednotlivých klubů dělají? Tak to jim jde opravdu o vítězství za každou cenu a ne o prezentaci vlastní práce? A co na to jednotliví hráči a jejich rodiče? Jsou spokojeni, že jejich dítě se sice potuluje po areálu s vědomím „že je u toho“. Ale v podstatě mu lodivodi jeho ekipy dávají najevo, že je nadbytečný v momentě, když se šéf potřebuje porovnat s jiným „velkým klukem“ a poměřit si, kdo z nich má větší nos? 

Přirozená konkurence

Pro zajímavost jsem si porovnal užitečnost jednotlivých zastoupení cizinců v samotných utkáních. Takže když za jeden tým takový hráč nastoupil, tak soupeři se snažili kontrovat stejným kalibrem. Přesně v duchu hlášky z komedie Zdeňka Trošky Slunce, seno, jahody. „Když vy břizolit, tak my kachličky!“ A výsledek nakonec je ten, že nula od nuly pošla. Ale ona nepošla jenom ta potvora oválná, ale i smysl přípravy a vůbec filozofie mládežnického sportu. Je pravdou, že spousta zastánců této praxe bude oponovat. Že posiluje každý klub a to třeba formou hostování, a mají pravdu. Jenže u hostování je situace trošičku komplikovanější. A to v tom, že spousta „hostů“ přímo v daném klubu trénuje nebo s ním spolupracuje a na základě toho mateřský oddíl svolil k hostovačce. A nad to je nutné podotknout, že tito hráči jsou v systému českého tenisu, takže hrají turnaje a vytvářejí přirozenou konkurenci, která to žene nahoru, ale cizinec? 

Hodnoťme práce, ne fasádu!

Jo, snad bych ještě skousl takového, který zde dlouhodobě žije a prokazatelně je součástí celku, tím myslím našeho tenisu. A myslím, že to by šlo celkem lehce soutěžním řádem upravit a sladit tak noty s přebory jednotlivců. Kde můžeme účast cizinců rovnou vyloučit. A potom by „ti nahoře“ měli hodnotit výsledky práce a ne jenom barvu fasády! 

---

Jiří Knížek

12. září 2024