V jednom ze svých dřívějších článků jsem psal o tom, jak mohou být někteří jedinci ovlivněni nebo dokonce až očarováni jednotlivými čísly. Možná si ještě vzpomenete, že já osobně jsem se přiznal k fascinaci čísly 13, 17 a 23. Také jsem uvedl, že mě velice přitahují jakákoliv prvočísla, kam nepochybně patří i 29.

Možná, že to bystřejší z čtenářů již tuší, kam tím mířím. Ona taková dvacet devítka může být i jakýsi fetiš pro některé jedince, kteří vědí, že na tomto čísle je založeno účinkování v čemkoliv. Třeba si vezměte takový Český tenisový svaz. Během poslední Valné hromady ČTS, na které bylo přijato rozhodnutí o snížení počtu delegátů ze 120 na 63, byl docela „boj“ o to, zda k šedesáti delegátům budou přidáni i tři současní vládcové českého tenisu s hlasovacím právem. Nakonec bylo schváleno 63 delegátů včetně našich „tří králů“. To znamená, že k nadpoloviční většině nutné ke schválení mnoha rozhodnutí potřebujete 29 plus 3. Mezi taková rozhodnutí patří velké množství oblastí v rámci řízení svazu českých tenistů. Jednou z nich je také schvalování rozpočtu a rozdělení financí pro následující období. 

Řeknete si asi, co je na tom špatně? Ale jenom na okraj bych chtěl zmínit počet středisek podporovaných svazem. A jsme opět u té devětadvacítky. Takže, abych to shrnul. Vedení svazu potřebuje pro přijetí velkého množství finančních a majetkových rozhodnutí 29 hlasů plus své tři. A na druhé straně máme 29 středisek, která jsou závislá na financích od vedení svazu, který je rozděluje a schvaluje opět těmi 29 plus tři hlasy. Tak nechci nic naznačovat, pouze jsem se zamyslel nad fascinací určitými čísly. Jo, a jen tak na okraj. Spíše na konec. K odvolání předsedy ale potřebujete 3/5 hlasů všech delegátů, to znamená 37. A je tu zase prvočíslo.

No, radši se v tom nebudu víc vrtat.  Ale je jasné, že naivita těch, kteří schválili snížení počtu delegátů přinesla některým pěkně tučný jackpot. A přitom k tomu stačí pouze dvě čísla. Zde se dá použít pouze krátký dialog z filmu Adéla ještě nevečeřela. V něm baron Rupert von Kratzmar v podání Miloše Kopeckého slovy  „…jak primitivní“ popisuje rozhodnutí komisaře Ledviny, kterého ztvárnil Rudolf Hrušínský,  a který se chystá propíchnout horkovzdušný balon zavíracím nožíkem se slovy: „…ale jak účinné!“  A vo tom to je!

---

Jiří Knížek

20. února 2026